Nejpalčivějšími problémy dneška jsou bezpochyby zdravotnictví obnažené epidemií COVID-19, energetika se svými vzrůstajícími cenami a inflace okrádající pracující. Komunismus se svou filosofickou zakotveností má samozřejmě řešení všech těchto oblastí.
Zdravotnictví: Nadnárodní kapitalistické firmy zajímá přirozeně pouze míra zisku. Farmaceutické společnosti jsou nejamorálnější částí kapitalistického systému vůbec – např. neváhaly z milionů Američanů udělat v podstatě narkomany, bezostyšně uplácejí lékaře, vědce a zdá se, že i politiky a média. Covidová pandemie jim náramně vyhovuje – zaručený příjem od státu bez jakékoli odpovědnosti. Proto nucení do povinného očkování, proto snaha očkovat i děti, proto tlak na neustálé revakcinace. Proč nejsou uznávány protilátky? Zdraví lidé jsou přece pro farmaceutický průmysl zhoubou. Byli to lobbisté tohoto byznysu, kteří bojovali např. proti legalizaci léčebného konopí, protože účinnou léčivou mast si může každá babička vyrobit za pár korun sama doma. Nakonec stejně zvítězili, domácí výroba je nezákonná a firmy nabízejí legální předražené masti.
Potřeba společnosti a farmaceutických korporací jsou ve zjevném rozporu. Posuďte sami. Co je pro lidstvo naprostým ideálem – pilulka za korunu, která vyléčí všechny nemoci, je pro farmaceutické firmy nejhorší možnou představou, doslova noční můrou. Vzhledem k tomu, jakou morální výbavu jejich představitelé mají, je snad nabíledni, že něco takového budou aktivně sabotovat, a věřte, že se neštítí ničeho. Dnešní kapitalistické zdravotnictví dokáže dobře léčit. Člověk může přežívat ve vegetativním stavu takovou dobu, která je úměrná jeho finančním možnostem, pacienti berou množství léků pokud možno do konce života. Taková forma zdravotní péče je ale výhledově neudržitelná. Prioritou komunistického zdravotnictví a předpokládám, že i každého, kdo není napojen na farmaceutické penězovody, je naopak nemocné uzdravovat.
Energetika: Kdo si ještě dnes myslí, že poručíme větru, dešti, tak je rozhodně bláhový. I kdybychom to však nakrásně zvládli, tak nedokážeme předvídat negativní jevy s tím spojené. S klimatickou změnou nelze bojovat ani v tom případě, kdyby ji způsobil svou činností člověk (což je sporné). Naopak je třeba se jí přizpůsobit, v čemž je člověk jako druh výjimečně úspěšný. Bilionové náklady je tedy nutné směřovat k tomuto přizpůsobení, a nikoli k stejně nemožnému zvrácení klimatické změny.
Je jasné, že cesta spalování fosilních paliv je neperspektivní, stejně tak, jako spoléhání se v našich podmínkách na tzv. obnovitelné zdroje (slunce, vítr). Zdražení energií spojené s odklonem od fosilních paliv je nevyhnutelné – příroda se v jejich případě postarala o většinu nákladů. Při postupnějším přechodu však nemusí být tak skokové, jako jsme toho svědky nyní. Neumím si vůbec představit, před jakým neřešitelným problémem bychom dnes stáli, kdyby ti zlí a krvelační komunisté nepostavili vodní a jaderné elektrárny (a samozřejmě také uhelné). Jen velká škoda, že se po roce 1989 nedostavěla celá kapacita jaderné elektrárny Temelín. Budoucnost nejenom jaderné energetiky je bezesporu v termojaderné fúzi, a právě tím směrem musíme napnout zdroje a kapacity. Nemůžeme se stát obětí další šílené vize Němců (pokolikáté už?), kteří tlačí na bezodkladnou a nekompromisní dekarbonizaci, přičemž zároveň neakceptují jiné technologie, než které mají propracované jejich kapitalisté. Takže jsme v podstatě nuceni kupovat jejich technologie, čímž logicky dále přinejmenším v porovnání s Německem chudneme. Priorita energetické soběstačnosti je základní premisou komunistické perspektivy.
Inflace: Drtivá většina pracujících, jejichž zájmy komunistická strana hájí, žije ze mzdy. Na rozdíl od kapitalistů nemají nemovitosti po celém světě, nemají sbírky sportovních aut, uměleckých předmětů. Nemají ani větší investice ve formě nejrůznějších komodit. Proto na ně inflace doléhá nejvíce. Naopak kapitalistům velmi vyhovuje. Při vysoké inflaci se jim zhodnocují výše popsané a další majetky a hotovosti mají tolik, že její znehodnocování nijak zvlášť nepociťují. Inflace je tedy nástroj kapitalistů, jak dále navýšit své bohatství na úkor reálného zchudnutí pracujících (i když uznávám/doufám, že pro většinu kapitalistů není ožebračování pracujících jejich primárním záměrem).
Je třeba připomenout, že za minulého režimu, který je dnes hodnocen, jako nejstrašnější a nejkrutější období českých dějin, byla inflace minimální, úspory se zhodnocovaly, čímž byli lidé ke spoření motivováni. Dnes jsou naopak motivování k půjčkám, což vidíme, kam v mnoha případech vede (ano tam). Inflace také souvisí s důchody dnešních pracujících. Ti jsou pobízeni ke spoření na penzi, ale inflace jim toto spoření znehodnocuje, takže z naspořené tisícovky budou mít za třicet let třeba reálnou nulu. Naopak při deflaci (té se bojí kapitalisté jako čert kříže) nebo zhodnocení národní měny (toho se obávají konkrétně exportující kapitalisté) by se dala důchodová reforma vyřešit celkem snadno i při nepříznivém demografickém trendu. Z toho důvodu padá argument o nutnosti přijímání ekonomických migrantů. S národní měnou můžeme s inflací aktivně bojovat, což by v případě přijetí eura možné nebylo, a komunistická strana v zájmu pracujících musí tento boj aktivně podporovat.
David MIKEŠ, ZO KSČM Vodňany
1 komentář
Jo, zdá se, že už se dlouho neobjevil takový průlom ve zdravotnictví, který by znamenal lepší zdraví namísto nákladné “léčby”.
Ale domnívám se, že na to poručení větru dešti (což bylo původně myšleno jen jako metafora) nakonec stejně dojde. Než trpět ve vedrech, někdo si raději zaplatí nějaké ty “chemtraily” na obloze. A jestli to zakáže EU, budou to provozovat šejci v Arabském zálivu.
Komentáře jsou uzavřeny.