To, že poturčenec horší Turka, již známe dokonale. Že se český management vůči svému zahraničnímu kapitálu (cizáckému chlebodárci) chová poddajně, až vlezle, víme mnozí ze svých vlastních hořkých pracovních zkušeností. Vzpomeňme si například na krácení prémií pro zaměstnance nebo na snižování výše zákonného odstupného. Aniž by museli. Jen proto, aby si udrželi své teplé fleky a dokázali mít životní standard vyšší než jejich »svěřenci«.
Knižní trh je zaplaven mnoha tituly o empatii, střední cestě, etice, managementu, lektoringu, vedení týmu, andragogice či psychologii. Když však dojde na materialistické lámání chleba, jde všechna teorie z příruček stranou. Materialismus, konzum a peníze jsou hlavními hybateli a motivátory. Semelou časem i ty, kteří ještě nedávno byli opředeni hrdostí a svébytností. Na pozice managementu jsou cíleně dosazována bezohledná, lstivá a proradná individua.
Za námi jsou Vánoce. Vždy jsem byl přesvědčen, že jde o svatý čas. Čas pro rodinu, solidaritu, návštěvy, resty i vzpomínky na dávné lásky. Čas na ten správný relax a kafíčkové siesty. »Coffee-time«, jak se mezi metropolity občas říká. Jak však často vypadá skutečná realita? Stačilo se podívat z okna nebo se jen na chvilku na ulici zastavit a pozorovat ty spěchající a pomalu se odlidšťující postavy. Spěch, stres, shon, nervozita, soutěživost, klam. Rozvody, výčitky, hádky, hořký flám. Na tenhle pohled si vzpomeňte a uvědomte si svou vlastní lidskou důstojnost až budete váhat, jestli v roce 2022 odkývat novodobým pseudo-manažerům pracovní šichty na Boží hod a mezi svátky, či nikoliv. Šustění bankovek a vidina bonusů jsou lákavými atributy, ale v porovnání s vaší vlastní cenou jsou nicotné a sprosté!
Petr BARD
