Vyrobeno v Číně, zkonzumováno v Evropě a vyhozeno v Chile – těmito slovy by se dal popsat životní cyklus mnoha kusů oblečení. Každoročně se do Chile dostávají tisíce tun použité módy. Čtyřicet procent z tohoto množství je vyřazeno a končí na nejsušší poušti světa, kde vzniká gigantická textilní hora, napsala německá agentura DPA.
Jednou za pár let, když spadne mimořádně hodně srážek, se okolí města Alto Hospicio v poušti Atacama promění v jakési modrofialové moře květů. Barevné skvrny ale nejsou žádné voňavé květy, je to použité oblečení. Tisíce kusů kalhot, triček a svetrů se hromadí a hyzdí zdejší kopcovitou krajinu. Chile je jedním z největších dovozců starého oblečení v Latinské Americe. Do přístavního města Iquique ležícího blízko Alto Hospicio dorazilo do loňského října přes 29 000 tun použitého oblečení, zjistila DPA. Asi padesát dodavatelů si vybírá z balíků nejlepší kusy. Zbylých zhruba čtyřicet procent se vyhazuje v horách u Alto Hospicio, sdělil agentuře DPA Edgar Ortega, který pracuje na odboru životního prostředí tohoto města. Podle jeho slov končí v jedinečném okolí města denně až dvacet tun starého oblečení, a to již několik let.
Chybí peníze i lidé
Alto Hospicio nemá dostatek financí ani pracovníků, aby mohlo mohutnému skládkování ve svém okolí zabránit, natož přírodu od této hrůzy vyčistit. Podle Ortegy nastává problém ale ještě dříve, než se staré oblečení vyhodí do unikátní pouště. Kvůli skutečnosti, že staré oděvy z cizích zemí jsou označovány jako textilní odpad, není zřejmé, jak mají být vyřazené kusy zlikvidovány. Podle Estefaníe Gonzálezové z environmentální organizace Greenpeace se oblečení vyhazuje v poušti, protože lidé si ji představují jako prázdné a pusté místo. »V rámci naší kampaně chceme ukázat, že poušť je plná života a zvýšit povědomí o udržitelném nakupování,« říká Gonzálezová. Vyhozené oděvy u města Alto Hospicio se kvůli uvolnění místa čas od času zapalují, čímž se také znečišťuje okolní prostředí. Ortega uvádí, že v průměru jednou za rok tak vznikne větší požár. Přestože se ho hasiči pokoušejí zlikvidovat, oheň stejně doutná několik dní.
Polyester je problém
Camile Palmaové, majitelce obchodu Angora Vintage, který se specializuje na módu ze šedesátých až osmdesátých let a sídlí v hlavním chilském městě Santiago de Chile, je líto, když je oblečení označeno za odpad. Palmaová vystudovala módní návrhářství a potrpí si na kvalitní látky i provedení. Zboží nenakupuje po balících, ale vybírá ho po jednotlivých kusech na trzích. Nejraději má kousky ze stoprocentní bavlny, u kterých se nestává, že by při každém praní znečišťovaly životní prostředí. »V dnešní době je v oblečení hodně plastů. Je to problém,« říká Palmaová. Podle Greenpeace se z jednoho kusu oblečení z polyesteru může při jednom praní uvolnit až milion mikroplastových vláken.
Přesto pokrok
Chile je přesto v mnoha environmentálních otázkách v rámci Latinské Ameriky pokrokové. Rozloučilo se například s plastovými taškami v obchodech a má zákon o recyklaci podle evropského vzoru. Podniky se musí zabývat odpadem, který produkují. Firma Ecofibra z Alto Hospicio například vytváří ze starého oblečení izolační materiál. Zatím ho dokáže zpracovat tři tuny denně.
