Polský prezident Andrzej Duda v prosinci loňského roku podnikl bleskovou pracovní návštěvu Německa. Už beztak napjaté polsko-německé vztahy dosáhly kritického bodu. A nejde jen o financování Polska z fondů Evropské unie, o vleklé slovní půtky ohledně rozmístění systémů protiraketové obrany Patriot, ale i o systémovější krizi spojenou s naléhavým požadavkem Varšavy na obrovské reparace za škody, které způsobila nacistická Velkoněmecká říše v Polsku za 2. světové války. K tomu se připojil i problém německé menšiny v Polsku. Proto vztahy Polska s Německem jsou dnes hodnoceny jako horší a složitější než kdy jindy.
Vlivný polský list Rzeczpospolita v této souvislosti upozorňuje, že polská vláda neustále provokuje partnery z Berlína – ať už jde o problém reparací nebo místa nasazení systémů protivzdušné obrany Patriot. Dokonce i jmenování polského velvyslance v německé metropoli provázela v Polsku skandální diskuse. Je proto pravděpodobné, že při návštěvě Dudy v Berlíně se téma německých reparací objevilo znovu. Částka, kterou od Spolkové republiky Německo Polsko požaduje, činí asi 1,3 bilionu amerických dolarů. Je vyjádřena v oficiálním polském dokumentu v podobě poznámky o vyplacení kompenzace ze strany SRN. V Berlíně byl tento dokument přijat na ministerstvu zahraničí s oficiálním vyjádřením, že je studován. Nicméně německá vláda opakovaně podtrhuje, že neexistují důvody pro jakékoliv platby a reparace, protože Polsko se v roce 1953 oficiálně německých reparací vzdalo.
Tehdy se Sovětský svaz zavázal předat Polsku patnáct procent z reparací spojenci určených pro něj. Ale nakonec i Sovětský svaz dostal jen zlomek z německých reparací. Navíc se Polsko pod sovětským tlakem zřeklo v roce 1953 všech nároků vůči Německé demokratické republice (NDR). Představitelé vládní konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) tyto kroky tehdejší Polské lidové republiky dlouhodobě odsuzují a prohlašují za neplatné. Také upozorňují, že lidové Polsko se zřeklo nároků vůči zbídačené NDR, ale nikoli od reparací bohaté Spolkové republiky Německo (SRN).
Téma pro Kaczyňského
Problém reparací začal být v Polsku urgentně aktuální až s nástupem strany Právo a spravedlnost k moci v roce 2015. Její předseda Jaroslaw Kaczyňski, který mluví na mítincích po celé zemi před letošními parlamentními volbami, téměř vždy při setkání s voliči připomíná »německou povinnost« na odškodnění Polska. Zdůrazňuje, že by SRN měla zaplatit i za ponižování Poláků nacistickým Německem. »I v politice hájíme své zájmy, které se týkají vztahů Polska s jinými zeměmi. Tento problém dnes zahrnuje i toto hrozné slovo, které se zdálo být jen součástí historie – slovo válka. Problém vyvstal i ve věci německé kompenzace, či jak se říkávalo – reparací,« řekl šéf PiS loni 12. října ve městě Pulawy. »Německo zaplatilo odškodnění sedmdesáti zemím a Polsku nezaplatilo nic, Polsko odškodnění nedostalo. Nenecháme to plavat. Tohle je téma, které jsem se rozhodl nastolit, protože nás slyší i v některých metropolích.«
Reparace nebo odškodnění?
Na stránkách polského serveru OKO.press proběhl rozhovor na toto téma mezi Adamem Leszczyňskim a prof. Krzysztofem Ruchniewiczem, vynikajícím německým odborníkem a vedoucím Centra Willyho Brandta univerzity ve Vratislavi. »Obecnou chybou polských politiků je, že nerozlišují mezi státními nároky, tj. reparacemi, a občansko-státními, tj. odškodněním,« uvedl Ruchniewicz. Jak je vidět, problém nerozlišování těchto pojmů je stále aktuální, i když by se po téměř čtyřech letech politického využívání tohoto tématu zdálo, že by to Kaczyňski už měl vědět. Je zvykem považovat za reparace všechny požadavky ve vztazích mezi státy, včetně kompenzace případných následků ozbrojeného konfliktu, materiálních i osobních. Reparace plní funkci kompenzační a represivní (trestní) vůči pachateli porušení mezinárodního práva. Na druhé straně je zvykem považovat za odškodnění zvýhodnění nároků na státně-občanské úrovni, tedy odškodnění obětí kriminálních lékařských experimentů, vězňů německých koncentračních táborů a nuceně nasazených. A Ruchniewicz pokračuje: »Pro mě bylo zřejmé, že se nakonec musíte rozhodnout, o čem mluvíte (o reparacích či kompenzacích). Nyní však ve světle posledních prohlášení Kaczyňského už není nic jisté. Tato zpráva, běžně známá jako reparační, měla dokumentovat osobní a materiální ztráty, které naše země utrpěla za 2. světové války, nebo měla být podkladem pro uplatnění nároků vůči Německu, jak se tehdy prezentovalo? Nyní zjišťujeme, že nešlo o reparace, ale o odškodnění. Ale v této zprávě není nic o kompenzaci,« říká Ruchniewicz. Projev Kaczyňského v Pulawách také neukazuje, o co jde. Možná si tedy PiS uvědomilo, že mluvit o reparacích je pro něj dost riskantní, protože z mezinárodního právního hlediska je případ uzavřen, a bude chtít tento příběh pomalu rozmělňovat? Německo k této záležitosti učinilo pevné prohlášení loni 4. října, kdy Annalena Baerbocková, ministryně zahraničí SRN, během setkání se Zbigniewem Rauem, svým polským protějškem ve Varšavě, řekla zcela jasně: Pro německou vládu je téma reparací uzavřeno.
Další polské nároky
Vedle vyplacení reparací Polsko také požaduje od německých úřadů instalaci pomníku polským obětem druhé světové války na území Spolkové republiky Německo – »na nejdůstojnějším místě«. Navíc ve Varšavě dali jasně najevo, že i kdyby došlo k tak důležitému symbolickému gestu, jako je postavení pomníku, v žádném případě to »nenahradí poctivé vyrovnání« s Polskem.
Nový problém: německá menšina
Najednou se v polsko-německých vztazích objevila velká časově odložená mina, která může vše vyhodit do povětří. Jde totiž o fakt existence německé národnostní menšiny v Polsku, která je největší z národnostních komunit. Registrovanou německou menšinu v Polsku při sčítání lidu v roce 2011 tvořilo 148 000 osob, z nichž 64 000 se podle polského Hlavního statistického úřadu hlásilo k německé a polské národnosti a 45 000 výhradně k německé. Při sčítání lidu v roce 2002 se k německé národnosti hlásilo 152 900 lidí.
Před 30 lety vyřešila polsko-německá dohoda o dobrém sousedství mj. i bolestnou otázku německé menšiny, jež získala zaručené zastoupení v Sejmu, právo na studium německého jazyka a užívání německého místopisu. Z velké části – a díky tomu, sjednocené Německo uznalo západní hranici Polska (Polsku byla rozhodnutím spojenců předána velká území původně patřících Německu). Ale teď bijí Němci na poplach: Poláci chtějí připravit německou menšinu o právo na poslanecké křeslo a prostředky k výuce rodného (německého) jazyka! K tomu všemu se v polských vládních novinách objevilo nařízení, podle kterého se od nového školního roku sníží počet hodin výuky němčiny pro studenty německé menšiny v Polsku ze tří na jednu. Znění nařízení nenechává nikoho na pochybách, že jde o akci cílenou na německou menšinu. A zde se Německo okamžitě angažuje.
Komise německého parlamentu, Bundestagu, dala urychleně pět milionů eur na podporu jazykového vzdělávání německé menšiny v Polsku, řekla agentuře PAP Joanna Hassa, mluvčí Společenského a kulturního sdružení Němců ve Slezsku – Opole. Podle průzkumu Svazu německých sociálně-kulturních sdružení v Polsku se od loňského 1. září některé místní samosprávy rozhodly hradit další hodiny němčiny jako mateřského jazyka z vlastních prostředků. V 16 samosprávách bylo rozhodnuto o příplatku za dvě vyučovací hodiny týdně, v 17 za jednu. V dalších 25 obcích bude výuka probíhat s dotací polského ministerstva, tedy jedna vyučovací hodina týdně. Ve dvou obcích ve Warmiňsko-mazurském vojvodství bylo učení němčiny jako mateřského jazyka opuštěno. Na otázky z průzkumu neodpovědělo 71 obcí z Opolského, Slezského a Warmiňsko-mazurského vojvodství.
Rada Evropy zasahuje…
K tomu všemu – na německý podnět – se přidal Výbor expertů pro ustanovení Evropské charty regionálních nebo menšinových jazyků, který vyjádřil (2. září 2022) ve Štrasburku své znepokojení nad snížením počtu vyučovacích hodin německého jazyka pro německou menšinu v Polsku. Komise požádala polskou vládu o objasnění věci. Zástupci Rady Evropy připomněli, že Polsko, člen Úmluvy o regionálních a menšinových jazycích, se zavázalo německou menšinu chránit a podporovat používání němčiny v soukromém i veřejném životě. Podle odborníků ze Štrasburku Polsko nyní své závazky umožnit výuku v němčině neplní. Komise Rady Evropy tak obviňuje polské úřady, že pozici německého jazyka ve školním vzdělávání stále více oslabují. Takže návštěva polského prezidenta Andrzeje Dudy v Berlíně nebyla tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát, a vůbec ne ve prospěch polských nároků vůči Spolkové republice Německo. Jde čistě o vybalancování zájmů obou zemí v kontextu aktuálních událostí, které otřásají Evropou.
Ioannis SIDEROPULOS
Zpracováno ze zdrojů KNA, DW, WIKI, OKO.press a Prezident.pl
