Čas Vánoc umí být tak skličující. Probouzí některé z nejhorších rysů kapitalismu a vrývá nám je do tváří. Utéci nemůžete, bez ohledu na vaši filozofickou či náboženskou víru. Inzeráty pobízejí pocit viny, když nenakoupíte dostatek těch správných spotřebních produktů lidem, které milujete. Kreativní financování je nabízeno tak, aby ti, kteří půjčují, měli ještě větší zisk. A to je ekologická katastrofa… v době Vánoc je vyrobeno, rozvezeno a vysypáno na skládky, na nezastavěná místa, do spaloven víc plastů, lepenky a obalů než kdykoli jindy během roku.
A zatím… Téměř skrytý pod haldami dárkových katalogů a prodejních oběžníků, téměř utopený v moři syntetizovaných vánočních koled s hudbou z výtahu, v uzamčené teologické klenbě střežené po staletí zástupy kazatelů, kněží a papežů, tam hoří trvalý tajný plamen. Je to plamen revoluční naděje – naděje na lepší svět, spravedlivější společnost, kde se společenský řád obrací vzhůru nohama, aby se chudí nasytili a bohatí byli zbaveni svých nečestně nabytých zisků. A je to něco, s čím pracující lidé jakékoliv kultury, jakéhokoliv náboženského nebo filozofického zázemí mohou sympatizovat. Co mají Vánoce společného s třídním bojem? Jedním slovem – všechno. Příběh zní asi takhle:
Kdysi dávno, ve vzdálené zemi na okraji velké říše, žil národ se starobylou kulturou, proslavenou minulostí a velkou literaturou, které si podrobila technicky vyspělá imperiální mocnost. Byli okupováni cizími vojáky a vládli jim zkorumpovaní despotové, kteří kolaborovali s cizáckými utlačovateli. Docházelo tam čas od času k povstáním místních rolníků a otroků, jež byla nemilosrdně potlačována. Uprostřed toho všeho přichází mladá neprovdaná dívka, mimo manželský svazek, do jiného stavu. Mohli byste si myslet, že toho lituje, ale ona naopak nachází v očekávaném narození dítěte důvod k radosti a naději na lepší svět. V radosti a odhodlání zpívá prastarou píseň o osvobození – »Má duše velebí Pána a můj duch se raduje z Boha, mého Spasitele, neboť spatřil nevalný majetek své služebnice. Neboť hle, od nynějška mne budou všechna pokolení nazývat požehnanou; neboť ten, kdo je mocný, učinil pro mne veliké věci – ukázal svou paží sílu, rozprášil pyšné v představivosti jejich srdcí, svrhl mocné z jejich trůnů a povýšil ty nízkého stupně; nasytil hladové dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.« (Lukáš 1:46-53)
Ona a její snoubenec jsou potom nuceni podniknout složitou cestu, a to právě když je v posledních týdnech těhotenství, zdánlivě aby vyhověli požadavkům svých imperiálních vládců zaregistrovat se ke sčítání. V místních hostincích je odmítají ubytovat. Nemaje domov, mladá rodina najde útočiště ve chlévě, kde matka slehne a porodí mezi domácími zvířaty chlapečka. Stěží nadějný začátek pro dítě, do něhož matka vkládala takové naděje. A potom se všechno zhorší. Místní vládce, kolaborant, kterého drží u moci okupační armáda, se rozhodne k teroristickému činu. Přesvědčen, že revolta kypí právě ve vesnici, kde má mladý pár dítě, posílá tam smrtící komando, aby pobilo všechny děti mužského pohlaví do určitého věku. Mladá rodina je naštěstí varována a prchá do sousední země. Tam přečkají, dokud se nedoví o úmrtí svého místního zkorumpovaného despoty, a potom se vracejí, aby svého syna vychovali ve svém rodném městě. Hoch vyroste a stane se tesařem. Aby naplnil revoluční naděje vyjádřené v písni své matky, jde organizovat hnutí za společenskou a ekonomickou změnu. Je složené z koalice rybářů, napravených prostitutek, nezaměstnaných a nízko postavených státních úředníků, s reprezentativními vzorky mužů i žen, s lidmi různého etnického původu. Cíle hnutí jsou jasné od samého počátku:
»Připravte cestu Hospodinovu, vyrovnejte jeho stezky. Každé údolí bude zasypáno a každá hora a pahorek budou sníženy a křiví budou narovnáni…« (Lukáš 3:4-5)
»Pomazal mne, abych hlásal dobré zprávy chudým. Poslal mne, abych hlásal propuštění zajatcům a navrácení zraku slepým, abych propustil utlačované, abych vyhlásil přijatelný rok Hospodinův.« (Lukáš 4:18-19)
A tak, když se podíváte na vánoční příběh zblízka, najdete příběh lidí práce, žijících v těžké době, v podmínkách, jež se neliší od těch, jimž čelí miliony lidí dnes. Jsou to lidé, kteří si jsou vědomi historie svého boje. Čerpají sílu z poučení minulosti a živí v sobě naděje a sny o lepším světě. Marie, mladá matka ve vánočním příběhu, si je neobyčejně jistá, že budoucnost bude lepší. Její píseň, známá jako Magnificat (Chvalozpěv Panny Marie), není ničím méně než revoluční. Tento revoluční aspekt Vánoc se také najde v lidové vánoční koledě Svatá noc (O Holy Night; (Cantique de Noel). Text napsal francouzský socialista Placide Cappeau de Roquemaure a do angličtiny přeložil americký abolicionista (bojovník za zrušení otroctví) John Sullivan Dwight. Hudbu složil Adolphe Charles Adam, Cappeauův přítel a Žid. Jedna z verzí koledy říká: »Opravdu nás učil, abychom se vzájemně milovali; jeho zákonem je láska a jeho evangeliem je mír. Řetězy přetrhne, neboť otrok je náš bratr; a v jeho jménu přestane všechen útlak!«
Politické dopady této koledy dobře pochopili někteří reakcionáři v naší zemi (zde myšleny USA; pozn. překl.) a stále zůstává kontroverzní. V mnoha konzervativních církvích v USA byla zakázána a mnohé rozhlasové stanice na Jihu ji odmítaly hrát. Takže kdykoli jste unaveni svátky a vším tím žvaněním, které je obklopuje, vzpomeňte na mladou rodinu z vánočního příběhu, jak doufali a snili o revoluční změně své země a jak vytrvali tváří v tvář útlaku. Ať jste kdokoli, přeju vám veselé a revoluční Vánoce. A buďme rozhodnuti v tomto tisíciletí vymýtit bezdomovectví, chudobu, rasismus a nespravedlnost jednou provždy!
Tim YEAGER
Původně vyšlo v týdeníku KS USA the Peoples’ Weekly World
Překlad Vladimír SEDLÁČEK
ILUSTRAČNÍ FOTO – ČTK/David TANEČEK
