Obojího se bojím

16

Zaslepená nenávist jen svědčí o netolerantnosti »jejího nositele«, vede k nekompetentnosti a je chybou, když je mu umožněno řešit, nebo ovlivňovat jakýkoli rozhodující problém.

Někdy ovšem ona zaslepenost je doprovázena nedostatečnými znalostmi, neschopností pochopit souvislosti. Mylné závěry jsou pak na světě. Záleží ovšem na těch, kteří jsou řídícími osobnostmi, zda pro své cíle jsou ochotni využít cokoli a kohokoli. Dokonce jakoukoli zcestnou myšlenku. Jen když »účel stvrdí prostředky«, jimiž se k cíli chtějí dostat. Když potom do rozhodování je připuštěn zaslepenec, který svou nenávistí může zničit i poslední iluzi o demokracii, svobodě a úctě k jiným názorům, stává se komedie tragédií.

Proto v minulosti byli zaslepenci postupně odstraňováni od rozhodování a vytlačováni z pozic. Jinak je tomu však nyní.

Abych ovšem byl konkrétní. Mám na mysli poslance ODS Pavla Žáčka, jenž svou patologickou nenávist už léta zaměřuje na prezidenta Miloše Zemana a jeho okolí. Také před několika dny tomu nebylo jinak. Prohlásil totiž, že sankce, které míří na Rusko, by měly být zaměřeny »i na Hrad«. Nemusel dodávat, že měl na mysli Hrad pražský, kde ještě letos bude vlát vlajka na počest Miloše Zemana, a na tým kolem něho. Bývalý studentský vůdce z měsíců kolem Listopadu, ředitel ÚSTR, poradce ministra kultury Hermana, jenž se proslavil svým oslovením »mí krajané« na jednom ze srazů sudetoněmeckého sdružení, absolvent Fakulty sociálních věd UK, nikoli tedy historik, je zapšklý nenávistí. Proto se věnuje ve svých brožurkách obhajobě vlasovců a šíření nenávisti proti skutečným osvoboditelům nejen našeho hlavního města.

Je špatné, když režim chlubící se »pravdou a láskou«, svou »demokratičností«, což si strana pana Žáčka dokonce dala do názvu, je postaven na nenávisti k těm, kteří mají na něco jiný názor. Kdyby s ním vedoucí představitelé ODS přece nesouhlasili, nemohl by takto vystupovat. Tak demokratická tato strana zase není. Jak daleko je odtud k »honu na čarodějnice«? V současné době se zastavují servery, které by mohly – ale pozor, nestalo se tak – šířit jiné než oficiální informace, policie stíhá jednotlivce, kteří mají jiný názor, i když s ním třeba my ostatní nemusíme souhlasit a je okrajový, a tresty budou následovat.

Názor pana Žáčka může tedy znamenat jakousi sondu, co ještě se snese, anebo již první kroky, které mají následovat, informovaného politika. Obojího se bojím, protože alespoň »jakáž takáž stávající demokracie« by se změnila v novou, tentokrát »demokratickou« totalitu.

Josef ŠENFELD