Vítěz je znám a lze konstatovat, že se žádné překvapení nekonalo. Prezidentem byl zvolen generál a měli bychom to vzít jako fakt, ať už jsme jej volili, nebo ne. Neznamená to však, že skončily různé diskuse a hodnocení.
Mimo jiné mne zaujala hodinová povolební debata v Událostech, komentářích 30. ledna, kde televize věnovala nevídaný časový prostor »podvodu na voličích« kandidáta Babiše. Čím se měl podvodu dopustit? Pan Babiš upozornil na několikaměsíční stranění drtivé většiny sdělovacích prostředků panu generálovi a s nadsázkou voličům doporučil, aby si na něho vsadili – v kurzu 1:12. Mnozí voliči to prý udělali a měli by požadovat vrácení vsazených peněz po viníkovi, tedy Babišovi. Nejméně by se měl tento podvodník omluvit. To byl názor všech účastníků vládní koalice a redaktora. Kdyby nešlo o Babiše, nikdo by si ničeho nevšiml.
Připouštím, že opravdu nemusela nějaká setina voličů (zejména v chudších krajích, jak dojemně konstatovali někteří besedující) společně s předsedou Senátu Vystrčilem, předsedkyní Poslanecké sněmovny Pekarovou Adamovou a její místopředsedkyní Richterovou, s ministry a místopředsedy vlády Jurečkou a Rakušanem pochopit, že jde o nadsázku a na Babiše si vsadili. Spíš se však znovu potvrdila platnost přísloví Kdo chce psa bít, vždy si hůl najde.
Prezidentské volby však upozornily ještě na jinou důležitou skutečnost. Nejvýznamnějším poraženým nebyl pan Babiš ani jeho voliči, ale právě ta většina sdělovacích prostředků v čele s veřejnoprávní televizí. Nijak nepřekvapilo, že stranily až neskutečně nechutně jen vyvoleným kandidátům. Chovají se tak již desetiletí.
Jde mi však o něco podstatnějšího. Když byl zveřejněn seznam kandidátů na prezidenta, objevila se v něm i jména bývalých komunistů. Ihned jsem si uvědomil, že většina našich sdělovacích prostředků a jejich spřízněných politiků, historiků, politologů, atd. nám všem více jak 30 let »vtlouká« do hlav, že všichni komunisté, včetně těch bývalých, byli a jsou zločinci a vyvrhelové společnosti. A nehovořím o bývalých spolupracovnících StB a Vojenské kontrarozvědky. Údajně takový názor má nejméně 70 procent občanů–voličů.
Začal jsem tedy pomocí selského rozumu a logického myšlení postupně škrtat ty kandidáty, kteří se podle výše uvedených tvrzení sdělovacích prostředků nemohli dostat do druhého kola. Začal jsem komunisty Babišem, Pavlem a Zimou. Další bez šance se mi jevili mladí a nevýrazní Diviš a Hilšer. Ze zbývající čtyřky jsem vyškrtl Fischera, i když, jak sám tvrdil, byl jediný, který měl voličům co nabídnout. Je totiž mimo Prahu nevolitelný. Potom na závěr televizní debaty vystoupil šéf odborů pan Středula a vzdal se kandidatury. Dramaticky uvedl, že pro své přesvědčení nemůže podpořit bývalé komunisty, navíc rozvědčíka a »estébáka«. Rozhodl se volit jednoznačně pravicovou paní Nerudovou. Jestli se stal pro volby svým případným voličům příkladem, nevím.
Na postup do druhého kola mi tedy zbyli dva kandidáti – Bašta a Nerudová, na které jsem si mohl na základě třicetiletých klamných informací médií vsadit. Neudělal jsem to, protože jsem nikdy nevěřil, že 70 procent občanů má s komunisty takový problém.
Na závěr si dovolím dát jednu radu všem komunistům i bývalým členům KSČ. Pokud někdo z vás má výčitky svědomí pro členství v komunistické straně před rokem 1989, nepřipouštějte si je. Jsou neopodstatněné. Našim více jak 70 procentům občanů–voličů to nevadí. Potvrdili to svojí účastí ve volbách a hlasováním pro bývalé komunisty, kterým je dokonce vytýkána spolupráce s Vojenskou kontrarozvědkou a StB. Jistě se podobně jako já setkáváte s lidmi, kteří nám členství v komunistické straně nezazlívají právě tak, jako pánům Pavlovi a Babišovi. Ale pozor – nesmíte sledovat zejména českou veřejnoprávní televizi!
Bedřich CHASÁK, Rychnov nad Kněžnou, člen KSČM
