Odborům došla trpělivost a rozhodly se dát vládě razantně najevo nesouhlas s jejími úvahami o pozdějším odchodu do důchodu. Svolaly proto na 29. března ve 12 hodin demonstraci před Strakovu akademii v Praze. Podle předsedy OS KOVO Romana Ďurči nedají odboráři členům vlády šanci, aby je přeslechli.
Jak bude demonstrace vypadat?
Tak hlavně by měla být hlasitá. Chceme, aby byl náš nesouhlas slyšet. Jako představitel odborů v průmyslu si nedokážu představit situaci, že by zaměstnanci odcházeli do důchodu v 68 letech. Zároveň tlačíme na to, aby mohli lidé pracující v náročných profesích odejít do důchodu podstatně dříve.
Jaký bude mít akce průběh? Scházíte se rovnou u Strakovy akademie, nebo jinde a teprve tam přijdete?
Plánujeme pochod z Letné, kam budou přijíždět autobusy z regionů. U Úřadu vlády se pak sejdeme ve 12 hodin i s ostatními, kteří dorazí po vlastní ose.
Máte představu, kolik se chystá dorazit odborářů?
Myslím, že členů našeho odborového svazu přijede zhruba 1500, další přijdou… tak dva tisíce by nás tam mohlo být. Kolik tam bude členů jiných odborových svazů, to si netroufnu odhadnout.
Přijdou také členové jiných odborových svazů?
Počty, jak už jsem řekl, si netroufnu odhadnout, ale protest podporuje drtivá většina z jedenatřiceti svazů sdružených v Českomoravské konfederaci odborových svazů.
S jakými hlavními protiargumenty do diskuse s vládou vstupujete?
Víte, oni se lidi do práce v průmyslu zas až tak nehrnou. Věkový průměr zaměstnanců ve fabrikách máme mezi 40 až 50 lety, a pokud mladí nebudou mít zájem vystřídat je, tak budou ti, kteří tam jsou dnes, odsouzeni pracovat do těch 68 let. To je jeden z mnoha důvodů, proč to odmítáme. Navíc realita je taková, že hodně lidí končí kvůli zdravotnímu stavu daleko dřív, a odcházejí do předčasného nebo invalidního důchodu. A mnozí se věku navrhovaného vládou bohužel ani nedožijí.
Také se nám nelíbí celá věc se zásahem do valorizace důchodů v legislativní nouzi. To neměly vládní strany dělat a prezident podepisovat. Obzvlášť, když si není jistý tím, jestli je to v pořádku, a nechává věc posoudit Ústavním soudem.
Co se stane, když vás vláda bude ignorovat?
Tak to určitě nebude náš poslední protest. Je potřeba, aby vláda začala vnímat napjatou atmosféru ve společnosti. Myslím si, že by měla dělat všechno pro to, aby udržela sociální smír. My jsme otevření jednání o důchodové reformě, ale měla by být vůle i na straně vlády. A pokud k tomu tak nezačne přistupovat, musí počítat s dalšími protesty.
Jste předsedou OS KOVO celkem čerstvě a hned řešíte stávku v Nexenu, protest proti zvyšování odchodu do důchodu… Jsou to pro vás úplně nové věci, nebo už máte zkušenosti s podobnými boji?
Coby aktivní odborář jsem se už podílel na řadě aktivit jako třeba na protestních mítincích proti chudobě, dříve Konec levné práce. Také jsem si ale prošel stávkovou pohotovostí v naší firmě, kdy se uzavíral jeden velký provoz, takže o práci přišlo minimálně 800 zaměstnanců a dalších 1200 dopravců. Tehdy se nám ale podařilo vedení nakonec dotlačit k nadstandardnímu sociálnímu programu pro propuštěné, který myslím nebyl dodnes překonán. Pravdou je, že bych si dovedl určitě představit klidnější začátek v pozici předsedy svazu, ale dějí se věci, ke kterým nemůžeme mlčet.
Když už jsme zmínili nedávnou stávku v korejském podniku Nexen, jaká byla vaše role při vyjednávání?
Především chci připomenout, že celá situace trvala tři a půl roku. Tedy než sedli Korejci k jednacímu stolu s našimi kolegy. Do té doby bylo jednání výhradně vedeno českým managementem, což možná do jisté míry asi vysvětluje, proč se nedohodli. Český management zřejmě nemá až takové pravomoci. Naše role vedení svazu spočívala v tom, že jsme kolegům poskytli veškeré zázemí pro to, aby do té stávky mohli jít – jak finanční, tak právní i materiální pomoc. V tomto případě jsem ale musel účastnit i jednání, protože byl velký tlak na to, aby kolegové od stávky ustoupili.
Věříte, že budou dohody ze strany managementu dodrženy?
Stávka byla ukončena podmínečně s tím, že se do konce června uzavře kolektivní smlouva. Navíc dříve nárůst neprobíhal transparentně a bylo přidáno jen malé hrstce lidí, což už jsme to vyřešili formou jednorázové kompenzace. Věřím, že dohody budou dodrženy.
V jedné z odpovědí zmiňujete sociální smír. Nepřipadá vám ale, že o sociálním smíru mluví většinou jen odbory, zatímco zaměstnavatelé či vláda na něj slyší až pod tlakem?
Jsou zaměstnavatelé, se kterými je třeba více jednat, jsou ale i takoví, kteří bez problémů ve mzdách pokryjí inflaci. Ono to ale začíná u vlády – pokud ta nějakým způsobem neřeší výšku inflace, neřeší úplně ceny energií, kterou máme téměř nejdražší v Evropě, a to i po cenovém stropu, který sama stanovila, máme jednání o to složitější. Složitější v tom, když se postavíme před zástupce firem a chceme po nich nárůst mezd, ačkoliv i jejich náklady se mnohonásobně zvedly. Je potřeba to vždycky nějak vybalancovat, aby byly spokojeny obě strany.
Také máme v České republice nejnižší nezaměstnanost v Evropě a zaměstnavatelé zároveň nechtějí přicházet o kvalitní pracovníky, nicméně stojí před dilematem, jestli se jim vyplatí podnik provozovat, protože tlaky z třetího světa jsou obrovské. Vláda nám v tom ale moc nepomáhá. Myslím si, že nyní je opravdu důležité nastavit sociální smír tak, abychom krizí prošli prostě všichni bez úhony.
Jan EXNER
