Již jsme psali, na jak sestupné trajektorii se nachází vztah mezi ministerstvem obrany a některými spolky sdružujícími antifašisty, druhoválečné veterány, odbojáře a jejich potomky. Dříve platila memoranda o vzájemné spolupráci ministerstva s těmito spolky, která byla podepsána z dobrých důvodů – spočívala například v tom, že vojáci pomohli důstojně položit věnce k pamětním deskám zejména při pietních akcích apod. Od toho mají mladí vojáci slušivé stejnokroje a v každém případě vysportovaná pružná těla, pro něž není problémem se tohoto čestného úkolu zhostit.
V posledním období se však vyjevují dosti otřesné věci. Ministerstvo obrany v čele s ministryní Janou Černochovou z ODS vypovědělo tato memoranda o spolupráci s řadou antifašistických vlasteneckých organizací a zachovalo spolupráci jen s některými. Prakticky se pak u pomníků a památníků dějí takové zhůvěřilosti, že vojáci (jistěže nízkých hodností) odmítnou z pokynu ministryně (resp. svého bezprostředního velitele) nést a položit věnec i bývalým vojákům, kteří mají vyšší hodnosti, a v každém případě lidem vysokého věku, pro něž sehnout se k zemi s kyticí může být opravdu problém.
Delegace ČSBS složená ze dvou politických vězňů z druhé světové války a poslance se setkala s negativním přístupem příslušníků pražské vojenské posádky, kteří jim odmítli asistenci při kladení věnců před Hlávkovu kolej v Praze 17. listopadu v rámci tam probíhajícího shromáždění k připomenutí masakru českých vysokoškoláků nacisty v roce 1939. Uvedený fakt je zarmucující jako projev neúcty k lidem přeživším perzekuce nacismu! Zmíněnými dvěma zástupci ČSBS byli Rudolf Wittenberg, první místopředseda ČSBS, přeživší věznění v terezínském ghettu (ročník narození 1940), a pplk. v. v. Vilém Janouch, člen Výkonného výboru ČSBS, narozený v roce 1944 v ghettu Terezín. Jeden z pánů s velmi slabým zrakem, druhý se dvěma holemi.
Když jsem se seznámila s tímto těžko pochopitelným případem, maně jsem si vzpomněla na heslo sametové revoluce: Nejsme jako oni… Vy, kteří inscenujete tyto nedůstojné a pro přeživší koncentráků ponižující situace, styďte se!
Monika HOŘENÍ
