Kvůli klimatické změně na vysychající jižní Moravě se zabývá možností využít k užitkovým účelům vodu ze zatopených opuštěných dolů náměstek jihomoravského hejtmana Jan Zámečník.
Zámečník uvedl, že nejsnadněji by šlo čerpat až 3,5 metru krychlového za hodinu vody z bývalé šachty Jihomoravských lignitových dolů v Šardicích. Svým chemickým složením je přírodě příznivá, proto by se hodila mj. k zálivkám veřejné zeleně. Odborníci vyhodnocují čerpací zkoušky také v Kyjově nebo Kelčanech. Protože některá podzemní voda je horká, lze ji využít k vytápění tepelnými čerpadly.
Předmětem vodařského zkoumání jsou i podzemní vodou zatopené šachty Rosických uhelných dolů. Poslední z nich havíři opouštěli po roce 1990, konkrétně nejhlubší kamenouhelný důl ve střední Evropě Jindřich II ve Zbýšově (s hloubkou přes půldruhého kilometru). Černé uhlí odtud obsahovalo hodně síry a jiných pro spalování nepříznivých látek. V podzemních prostorách zůstalo velké množství grafitu. Odborníci řešili, že se dají využít na podzemní zásobník plynu z nedalekého tranzitního plynovodu ze Sibiře (jaký je například v Tvrdonicích). Revolucionáři Občanského fóra a ODS ale rozhodli, že taková komunistická megalomanie je přežitek, do ničeho se investovat nebude. Důlní jámy uzavřeli a nechali je samovolně zatopit spodní vodou.
Mezi bývalými šachtami od Zastávky u Brna (důl Julius) až po Oslavany (důl Kukla) teče důlní voda propojeným podzemím samospádem na jih k Oslavanům, kde vytéká do potoka směřujícího do řeky Oslavy. Obsahuje ale tolik hořčíku, manganu, síry a dalších prvků, že svým chemickým obsahem ničí vše živé (floru i faunu) ve svém okolí. Vodohospodáři ji musí nákladně čistit, aby přírodě a lidem velké znečistění vody neškodilo.
(vž)
