Když jsem na konci srpna psal o výsledcích skončeného 15. zasedání společenství BRICS a konstatoval, že africké předsednictví bylo úspěšné, tak jsem slíbil, že jednotlivé kapitoly je třeba analyzovat postupně a do detailu. Než tak učiním nebo požádám kolegy o konkrétní hodnocení jednotlivých částí, tak ale musím udělat ještě jednu obecnou poznámku. A to jako úvod k ekonomickému základu a směřování samotného BRICS. Je to totiž důležité, abychom si uvědomili, že tam se neřeční, tam se pracuje. Žádné plané sliby, žádné lži, ale skutečná realita. Připomenu, co předcházelo zásadnímu rozhodnutí o přijetí dalších šesti členů a směřování k velmi významnému posunu na světovém trhu a změně teritorií potenciálu rozvoje. Byla to schůzka V. V. Putina s Dilmou Rousseffovou, prezidentkou Nové rozvojové banky (New Development Bank, NDB) v červnu letošního roku v Petrohradě.
Jen krátce shrnu, NDB se sídlem v Šanghaji byla založena v roce 2012 a je v podstatě investiční bankou BRICS, je alternativou k MMF a Světové bance. Má pevnou strukturu, kdy prezident banky je jmenován na pět let a má z každého zakládajícího státu BRICS čtyři viceprezidenty, mimo státu, ze kterého je prezident. Prvním presidentem byl K. V. Kanath z Indie a současnou Rousseffovou jmenoval také nově opět zvolený současný (a také bývalý) levicový brazilský prezident Lula da Silva. Jak pro nejvyšší představitele, tak pro řídicí orgány platí princip rotace a dvou nebo pětileté funkční období. NDB např. investovala do svého členského státu JAR 40 mld. USD pro zlepšení infrastruktury.
A teď je jasné, proč a v jakém teritoriu se očekává dobře plánovaný a funkčně směřovaný rozvoj, aby jak Argentina v Jižní Americe, tak Egypt, Etiopie v Africe a Írán, saúdsko-arabské království a Spojené arabské emiráty na Středním východě mohly řešit své potřeby. Jsou to potřeby, kterými budou překonávat neoliberální chaos, který tam nedávná minulost zanechala po bezbřehém drancování surovin a zdrojů od nenasytného zahraničního kapitálu. Jen znovu připomínám, že těchto 11 zemí (z téměř 200 členských států OSN) bude zahrnovat polovinu počtu obyvatel planety a tvoří už nyní cca 40 % světového produktu. A je také jasné, které další státy, o kterých dosud nebylo rozhodnuto, do BRICS chtějí vstoupit.
I z tohoto pohledu musíme vnímat najednou podbízení se USA v projevu J. Bidena k rozšíření RB OSN. To ovšem po zkušenostech jak s jednopolárním světem, tak s politikou dvojího metru Spojených států asi státy BRICS nepřijmou a budou mít své návrhy. Ty na rozdíl od projevu prezidenta Petra Pavla, který nikdo neposlouchal, alespoň podle obsazení sálu (koho by také zajímal názor člověka, který neformuluje žádný vlastní národní zájem a papouškuje zájmy jiných), budou nejen k diskusi, ale budou k nim navrženy i postupy, jak a s kým jich dosáhnout.
Ale vraťme se ke schůzce Putina a Rousseffové v Petrohradě, šlo tam o to, jak bude vypadat platební styk mezi státy BRICS a, jak jsem již v první části uvedl, zásadním krokem je platba v národních měnách, a to přesto, že základní jmění samotné NDB je 100 mld. USD. I to bude postupně nahrazeno. Opět musím připomenout, že mezi základní lidská práva, jak je formuluje např. ČLR, patří právo na rozvoj, které je upíráno snad největšímu počtu obyvatel planety, kteří jsou dnes často označováni jako globální Jih. Ono se bývalým koloniálním zemím a kapitálu dobře vydělávalo, když si přivlastňovaly zisk na úkor těch, kteří neměli nic jiného než suroviny nebo jen svou nedoceněnou pracovní sílu. No, a když se podíváme do obsahu kapitoly čtvrté, tak Partnerství pro urychlený růst považuje za základ spolupráce respekt k národním měnám, a tedy konec okrádání, které často přepočet přes dolar znamenal a který vedl k tomu, že jednotlivé státy tak vlastně hradily dluh, který neudělaly, ale splácely samotný dluh USA, z jejich nekontrolovaného tisku USD nepodložených zlatem. Jsem rád, že si držíme českou korunu. A tak platí, že aby mohl vzniknout faktický realistický a reálný závěrečný dokument, musí k němu poctivou prací dospět jednotliví účastníci.
Vojtěch FILIP
