Nedávno jsem dostal od jistého novináře otázku, zda nám nebylo lépe ve společné vlasti Čechů a Slováků. Odpověděl jsem, že mne velice mrzí, že už téměř 30 let nejsme součástí československé federace.
Já jsem se narodil v listopadu roku 1989, hrdě tedy všude zdůrazňuji, že jsem se narodil v Československé socialistické republice. Vždyť ve velikosti je síla. Velká Británie či Španělsko také v různých vlnách čelilo nebo stále čelí snaze o rozdrobení státu do menších celků. Tamní vlády velmi dobře vědí, proč je nutné udržet stát celistvý. Rozdělení Československa byla jedna z mnoha chyb, které se v 90. letech udělaly.
Kdybychom dokázali překonat spory v 90. letech mezi Čechy a Slováky, jakože ty spory překonat šlo, dnes bychom byli silnou federací s jasným vnitřním uspořádáním moci, pravomocemi a kompetencemi. Byli bychom dnes větší stát s lepší vyjednávací schopností v EU i ve světě. Mám známého na Krajském úřadě Jihomoravského kraje, který pracuje na odboru vnějších vztahů, a ten mi řekl, že nás má mnoho států pořád zafixováno jako Czechoslovakia.
Federace se rozdělila jen proto, aby měl Klaus s Mečiarem svoje vlastní teritorium. Nebylo to rozhodnutí pro lidi, bylo to rozhodnutí politických elit pro zvýšení jejich ega a pro ještě větší koncentraci moci. Jsem rád, že KSČM vždy stála na straně pro zachování federace.
Jistě by se nám také více dařilo v našich národních sportech, tedy v hokeji, ve fotbale a v mnohých dalších. Vybíralo by se totiž z většího množství těch nejlepších sportovců.
Emil PERNICA, předseda OV KSČM Blansko
4 komentáře
Nemá cenu plakat nad dávno rozlitým mlékem. I kdyby federace zůstala zachována, tak by na Slovensku jistě značná část lidí slyšela nejen „na diktát z Bruselu“, ale i „diktát z Prahy“, což by bylo vděčné téma pro nějakého tamnějšího „Tomia Okamuru“. U nás by se asi stále žehralo na to, že na Slovensko doplácíme.
Rozdělení státu uměle vytvořeného Pařížskou mírovou konferencí ve Versailles (1919-20), a to právě po listopadu 1989 bylo zákonité. Čechy,Morava a Slezsko měly s územím dnes nazývaným Slovensko něco společného v éře Velkomoravské říše (833 – 907 ?). a poté snad až po po nástupu Habsburků na český trůn 1526, neboť vévodové rakouští byli nejen českými, ale i uherským králem. V kontextu naší více než tisícileté historie je Československo, pouze problematickou epizodou, která se díky éře Slovenského státu nedožilo ani devadesátin. Pohled na ekonomický vývoj po 1.1.1993 v České republice a na Slovensku z pohledu racionálně uvažujících lidí ukazuje na správnost rozpadu společného státu. Je škoda, že tento akt nebyl potvrzen referendem, které by tehdy dopadlo asi jednoznačně. Pro jedny “bylo dost Bratislavy” a pro druhé “Dost bolo Prahy”.. Vzhledem k tomu, že tomu tak nebylo lze dodnes na toto téma točit kafemlejnkem …
Rozhodně Československo dávalo větší smysl, než třeba Habsburská říše nebo v současnosti EU. Jednotlivé část sjednoceného Německa, Itálie nebo Rumunska k sobě taky měly dál, než Češi a Slováci.
Milý maxi. Lidé neznají jen ekonomický rozvoj, mají i jiné hodnoty. Tyto hodnoty jsou mnohem důležitější než peníze a majetek. Pokud je někdo zaměřen jen na bohatství, nemůže mít rád ani sám sebe, protože se tím odlišuje od svého okolí a tím také odcizuje. Sice se tím stává “svobodným”, ale to jen relativně, protože se stává otrokem peněz. Tato honba za bohatstvím ho zcela odpoutává od skutečně důležitějších hodnot.
Komentáře jsou uzavřeny.