Blíží se doba osvobození, konec druhé světové války. Ale již teď zní kritika, že památníky rudoarmějců jsou závadné, dokonce že by měly dopadnout jako ten na Praze 6. Především pražský aktivismus v podání dvou ultraliberálních starostů – pánů Koláře a Novotného – vnáší do našich životů rozervaných ruskou válkou na Ukrajině paradoxy.
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) nechal v roce 2020 vystavět památník vlasovcům, kteří se dle jeho slov podíleli na osvobozování Prahy. Jednalo se o vojáky Rudé armády, kteří se v německém zajetí později nechali naverbovat do nacistických služeb. Zde je nutné zmínit, že jejich velitel Andrej Andrejevič Vlasov byl Rus a původně komunista. Jak tedy pan Novotný dnes naloží se situací, kdy je vše ruské z veřejného prostoru odstraňováno? Ve své podstatě se totiž jedná o památník Rusům. Bude k památníku dál pokládat věnce, nebo jej nechá odstranit dle současné logiky střetu Rusko versus Ukrajina? Již teď lze totiž občas zaslechnout názor z úst pravicových aktivistů, že Masarykovy legie na Východě byly ve skutečnosti ukrajinské.
Naopak starosta Ondřej Kolář (TOP 09) se zasloužil o odstranění sochy Ivana Stěpanoviče Koněva. V tomto případě se sice jednalo o etnického Rusa, ale na druhou stranu velel vojskům, která osvobozovala Československo a jejichž součástí byli i vojáci z Ukrajiny. Nejznámějším Ukrajincem byl v tomto případě Dmitrij Leljušenko, který velel 4. tankové armádě, a společně s dalším Ukrajincem Pavlem Rybalkem osvobodili 9. května 1945 Prahu. Památník tanku 23 už ovšem neexistuje.
Jak s těmito fakty pan starosta naloží? Podle orwellovského »ti, kdo ovládají přítomnost, ovládají minulost a ti, kteří ovládají minulost, ovládají budoucnost« by třeba místo sochy maršála Koněva mohla být instalována socha Oděsana maršála Malinovského. Sice osvobozoval Brno, ale přeci jen byl Ukrajinec a Brnu by to určitě nevadilo.
Jan KLÁN, předseda OV KSČM Kutná Hora
36 komentáře
Pane s,KLANE namisto,aby jste napsal članek,kde navrhnete bod do PNZ,tedy jak se dostat zpět do Parlamentu a tim naštval mocipany “Řiše lži”,tak tu pišete jak vas dopálili sochami a pamatniky,cimž jim způsobite meskutečnou radost !
Dost by mě zajimalo proč se vlastně nečinite a nechcete se dostat zpět do parlamentu,,nechcete k tomu hnat svymi nápady celou kfysi slavnou stranu a domnivate se ,že “duperelami” voliče potěšite a ziskate ?
Tyto noviny budou pravě pro naprosty nedostatek napadů ve prospěch občanů voličů pry brzy dokonce jimi samymi zlikvidovány.
Co je s vámi ,že se izolujete od voličů a produkujete jen bezzubé članky?
Nemel by jste tu povolat raději vašeho “ideologa”,který je snad uplny lazar ,neobjevi se tu vůbec a tvrdě spi,nebo co?
Rád bych se soudruha klána zeptal,tak jako jsem se už ptal předsedkyně KSČM,co budou Ukrajinci slavit dne 9.5.2022,zda osvobození Ukrajiny od fašistů,a nebo obsazení Ukrajiny ruskou armádou.Soudružka Konečná mi dodnes neodpověděla.
V každém případě osvobození Ukrajiny od fašistů.
Pro fašisty jsou památníky připomínající sovětské osvoboditele samozřejmě závadné. Ale třeba i německé antifašisty. V našem městě tak byla přejmenována ulice Ernesta Thälmanna…
Jsem zvědav kolik si naši šíbři na Ukrajině nakradou, jako si nakradla Madlenka Albrightová miliony srbských dolarů v Kosovu.
V rozbombardovaných městech určitě méně než komunista a agent sovětské KGB Putin s jeho zlatými paláci, miliardovou jachtou, milionovými hodinkami a ohozem a jeho kámoši, ruští oligarchové.
Milý(á) zlatý(á) nevím, jak hluboko sahají tvé dějepisné znalosti, ale je dobré připomenout to, že když je Kreml celý ze zlata, není to přičiněním ani Lenina, ani Stalina a ani Putina. Je to dědictví po Ruském caru a jeho předkům. Mylně se domnívat, že si nechal Putin vyzdobit Kreml zlatem jen nanejvýš neskutečná neznalost. On nakonec Zelenskyj není na tom hůř. Jeho 2,7 miliardy dolarů není zanedbatelná částka v tak ekonomicky likvidované Ukrajině. A takových je na Ukrajině víc (Porošenko, Achmetov, Pinčuk, Kolomoyskyj). Ukrajinci dřou bídu, nemohou si dovolit lékař, protože neexistuje zdravotní pojištění a když něco chtějí “musí” si “připlatit”.
NemluvilA :-) jsem o Kremlu, ale o Putinově “utajeném” paláci, o jeho jachtě, která kotví v Itálii, o jeho značkovém ohozu v ceně statisíců, který měl na sobě při projevu na stadionu…..
A ten posílá na smrt obyčejná, nevycvičená ucha, s historkou, že jedou na cvičení.
Oligarchové se objevili po celém bývalém SSSR po jeho rozpadu. V Rusku je jich jak naseto a Putin se s nimi kamarádíčkuje. Ukrajinští oligarchové samozřejmě nejsou ti, kteří umírají pod Putlerovými bombami, jsou už dávno v Dubaji nebo někde jinde.
No a pokud jde o bídu, zkuste se podívat pár desítek kilometrů dál od Moskvy nebo Petrohradu, uvidíte, o čem to je.
To je snad každého věc, koho si zvolí ve svobodných volbách za prezidenta. Rusové si zvolili Putina, Ukrajinci Janukovyče, my holt Ovara. Ovšem v důsledku fašistického puče zinscenovaného Západem Ukrajinci nadále ztratili možnost svobodně rozhodovat o své zemi, vládnou jim tam Západem dosazené loutky. A právě to je příčina všeho toho zabíjení.
Jsem proti odstraňování pomníků. I proti odstranění Koněva. Je to malost. Ale! Velice chválím, že u nás vedle památníku osvobození instalovali kámen s dodatkem: 1945 – OSVOBOZENÍ, 1968 – 89 OKUPACE. Děkuji!
Malosti by bylo odstranění sochy Koněva pokud by tam byla odhalena bezprostředně po roce 1945. Zjistěte si kdy k její instalaci došlo a co kolaborantskou normalizační sebranku se tam vykecalo! Co se týče kamene s nápisem “okupace”, za který děkujete sdělte nám konkrétní okupační orgány, které zde vznikly. Nebyly pochopitelně žádné. Prostě obecně se tomu tak říká., moc s ppdnorou sovětských převzala výše zmíněná komunistická pátá kolona.
Za osvobození, které se změnilo ve čtyřicetiletý chomout despocie, jsme zaplatili víc než dost. Je čas na realistický pohled.
Pane Prchale,stojí Vám ty kecy zato?Měl jste se dobře,i na ten západ jste jezdil.Proč takhle serete na socialismus?
rosemil71 – Protože socialismus sral na mě. Na Západ jsem nejezdil na výlety, ale pracovat a to velice tvrdě. A s kapesným, které mi stačilo na jeden slušný oběd denně. Ze všech měst, ve kterých jsem byl, jsem znal jen stadiony. Taky jsem ale nesměl dvacet let vydat jedinou knížku. Kdybych žil v normálním státě, měl jsem dneska barák v Bubenči nebo na Hanspaulce. Ale já si nestěžuju. Dožil jsem se toho, že šel ten váš slavný socialismus do kopru, já jsem stihl procestovat Evropu a Severní Ameriku a koupit si na penzi nový byt 2+kk. Na rozdíl od vás jsem naprosto spokojený.
Ajaj, tohle soudruzi neradi slyší :-)
Když proti nám Západ vedl studenou válku a ničil nás ekonomickou blokádou, byla určitá omezení nezbytná. Vzhledem k těmto nepříznivým vnějším okolnostem si komunisté vedli velmi dobře.
Všude se něco najde, ale následná vláda KSČ (kterou si ale zvolili občané, nebyla vnucena Sověty) byla ve skutečnosti nejliberálnějším a nejmírumilovnějším režimem v naší historii. Až jsme to ke konci přehnali…
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Vládu KSČ si zvolili občané a nebyla vnucena Sověty? To jako vážně? Prosím vás, mohl byste nám to vysvětlit, když z “Jednotné kandidátky Národní fronty” nebylo možné zvolit nikoho jiného než komunisty?
Tady je to přesně popsáno. Dobře se na to pamatuju.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/volby-socialismus-jednotna-kandidatka-archiv_1905251035_cha
Carilomo, já jsem po sametovce volil vítězné OF – a pak jen koukal, jak vítězná ODS legálně rozkradla naši zem.
Klasická odpověď ve stylu “A vy zase bijete černochy!” :-) To když nejsou argumenty.
Já jsem reagovala na neskutečně lživé tvrzení, že si vládu KSČ zvolili občané, nebyla vnucena Sověty….
V roce 1946 i 1948 každý mohl vhodit bílé lístky, v pozdějších volbách bylo možné se nezúčastnit nebo hlasovat proti. Spousta lidí to tak pokaždé dělala.
Ty nemáš paměť, každý kdo šel jen za plentu, byl zapsán a bylo na něj zle nahlíženo, vyhození z práce hrozilo těm, kdo nešel k volbám, pokud si nebyl schválen národní frontou, čti KSČ, nemohl si být volen. To je ten tvůj ráj na zemi? To jste vy komunisti, neustále lžete
N Slovensku komunisti volby v roce 1948 prohráli, ale pučem se k moci dostsli, ty demokrate. Šup, pátá kolona Putlera směr rusko, tam je blaho.
Neplačte, soudruhu, ale konejte. Frustrace nad ztrátou Koněva vás nesmí překonat. Kapitalismus ctí soukomý majetek, na rozdíl od bolševika. Tož není žádný problém na zahrádce doma vztyčit Koněva velkého, Stalina ještě většího a Lenina největšího. Kdo vám brání? Leckterý soudruh přispěje mírným obolusem, někteří přidají i umělecké vyjádření. Pod heslem co soudruh, to sochař. Koněva do každé komunistické rodiny. Tak předvedete prohnilé buržoazii a lokajům imperialistu, že pevně sedíte v sedle a nějaký starosta vám rybník nevypálí. Néé lkaním, ale bolševickou aktivitou dosáhnete cíle, spravedlivé společnosti, kdy se bude tančit všude a rudé hvězdy nad Koněvem zaplanou.
Pane Šálku, vaše historické vědomosti jsou tak rozsáhlé, že se vejdou na špičku špendlíku. Měl by jste si přečíst knihu od Hegela (pokud víte kdo to je), s názvem *Filosofie dějin*. Tam se dozvíte, jak vzniklo vámi proklamované *soukromé vlastnictví*. Vědět o tom více, tak takhle blbě nemelete. Poznámka: Georg Wilhelm Friedrich Hegel – NEBYL komunista a žil v 18. až 19. století.
Měli bychom slavit „osvobození“ Rudou armádou?
Letošní oslavy 77. výročí konce 2. světové války byl měly být vedeny v jiném duchu, než je v Česku zvykem. Ve vnímání tohoto historického období bychom se měli přiblížit pohledu Poláků, Estonců, Lotyšů a Litevců.
David Vondráček
David Vondráček
6.3.2015, 18:23
Sdílet
Diskuze
Dnešní demokratičtí politikové zmíněných národů (stejně jako většina tamních ekonomů, politologů, sociologů, publicistů, dokumentaristů a umělců) stále více mluví o „dvou zlech“. Jako dvě největší pohromy dvacátého století vnímají německý národní socialismus (nacismus) a sovětský komunismus, a to stejnou měrou.
Tak třeba Poláci (s nimiž v moderních dějinách sdílíme hodně společného) hodnotí vstup bolševické Rudé armády do Polska v době druhé světové války jako druhou okupaci (po té německé). Část polských vlastenců bojovala se zbraní v ruce proti Sovětům stejně jako proti německým okupantům. Když už přicházeli podruhé v krátké době o svou suverenitu, chtěli si zachovat alespoň hrdost. Odsuzovali Edvarda Beneše, který uznal (vůbec jako první) kolaborantskou prosovětskou polskou vládu, čímž podrazil tu londýnskou. Poláci věděli, že na dlouhá léta bude tabu třeba téma vyvraždění polských elit Sověty v Katyni v roce 1940.
Šeříkové šílenství
Česká veřejnost až na několik výjimek (například bývalý agrární politik Ladislav Karel Feierabend nebo protibenešovská skupina kolem generála Lva Prchaly v londýnské emigraci) v psychotickém „šeříkovém šílenství“ příjezd komunistické Rudé armády přivítala. Šupiny na očích jí bránily vidět, že nacistické zlo prostě jen střídá jiné zlo, zlo komunistické. Že Belzebuba vystřídal ďábel.
Když pak začaly únosy československých státních občanů (antikomunistů ruského a ukrajinského původu) do koncentráků na Sibiři, ministr zahraničí Jan Masaryk si netroufl jakkoli protestovat. „Náš Honza“ neprotestoval, ani když na Sibiři zmizely tisíce Slováků, též československých občanů.
Sovětští „osvoboditelé“ s tichým souhlasem československé vlády zabírali strategické uranové doly na Jáchymovsku. Docházelo ke znásilňování žen sovětskými vojáky, hlavně na Moravě. Příslušníci Rudé armády na našem území kradli jako straky (zdaleka ne jenom koně a hodinky). „Osvobozený tisk“ nesměl jakkoli kritizovat armádu totalitního státu z Východu.
Sadistické orgie Čechů
Po tzv. Košickém vládním programu nadiktovaném Sověty českým komunistům a bez protestů přijatém dalšími pseudostranami budoucí Národní fronty (bez liberálů a konzervativců) bylo jasné, že byl překročen Rubikon. Základy bolševizujícího národního socialismu (předehry komunismu po česku) Edvarda Beneše lze hledat na jaře a v létě roku 1945.
Na území obsazeném oslavovanou sovětskou armádou probíhaly největší sadistické orgie v moderních dějinách země. „Neosvobozovali jsme střední Evropu, aby Češi zaváděli nové Buchenwaldy,“ řekl americký vojenský přidělenec. Upalování Němců zaživa. Znásilňování. Mučení civilistů pomocí elektrického proudu v internačním táboře Hanke v Ostravě. Masová vražda (měsíc po válce!) sedmi set civilistů z Žatce a Postoloprt spáchaná příslušníky páté kolony Sovětů (tzv. Svobodovci). Totální vyrabování Žatce (ještě v 60. letech chodily lidově-demokratické důstojnické paničky v kožiších německých Žatečanek, které v létě 1945 znásilňovali jejich muži…
Rabovací gardy
Sovětští vojáci spolu s českými občany vykrádají tisíce zámků, kostelů a měšťanských domů na celé jedné třetině českého území obývané Němci. Sedm set tisíc lidí německé národnosti bylo vyhnáno do lesů nebo do nově vznikajících internačních táborů (dávno před Postupimskou konferencí!). Svaly se jim prohmatávají jako otrokům, protože jako otroci budou pracovat u českých sedláků. Německým nevolnicím jsou odebírány prsteny a strhávány náušnice, až jim krvácejí boltce. V Chomutově jsou zabitým Němcům vypíchávány oči. V Lanškrouně jsou starousedlí Němci topeni v kašně. Zabitým jsou všude vytrhávány zlaté zuby.
Revoluční gardisté („Rabovací gardy“) se na podzim 1945 proměňují v tzv. závodní stráže a ve fabrikách asistují u ožebračení deseti tisíc nejschopnějších českých podnikatelů (tzv. znárodnění). Za zabavený majetek tito lidé nedostanou žádnou náhradu. Česká liberální středoevropská kultura se jak po německé okupaci, tak i po příchodu Sovětů mění v kulturu asiatsko-byzantskou, v kulturu bez respektu k individuální svobodě a k lidským a občanským právům.
Příběh ukradené vily
Věty o likvidování Němců a Maďarů z projevu Edvarda Beneše (16. května 1945) pronesené pod obrazem Josifa Stalina československá lůza pochopí tak, že na Slovensku uspořádá pogromy na maďarské Židy, kteří se vracejí z německých vyhlazovacích táborů. Sám Edvard Beneš jde v morálním cynismu příkladem, když koncem května svévolně „daruje“ Sovětům vilu Jiřího Poppera v pražské Bubenči.
Je to velmi ilustrativní příběh. Židovský podnikatel Jiří Popper utekl s rodinou a se dvěma kufry v prvních dnech německé okupace do Jižní Ameriky. Z jeho vily v Bubenči zřídili němečtí okupanti zázemí pro gestapo. Po válce se chtěla Popperovic rodina vrátit z emigrace domů do Prahy, jenže neměla kam. V domě už bylo sovětské velvyslanectví. Edvard Beneš si totiž myslel, že rodina majitele byla zplynována nacisty. Vilu i s pozemky proto „daroval“ SSSR. Jiřího Poppera si ale spletl s jeho bratrem Rudolfem Popperem, který se s rodinou z Osvětimi skutečně nevrátil.
Dosud žijící dcera Jiřího Poppera na televizních záběrech poznává rodinný nábytek, který dodnes tvoří součást vybavení ruské ambasády. Už v létě 1945 chodili sovětští diplomaté v oblečení ze šatníku Popperů, spali v jejich postelích a pili kávu z jejich porcelánu. Za vilu a pozemky velvyslanectví Ruské federace dědicové dodnes nedostali finanční náhradu. Český stát se jim za krádež neomluvil.
Nelidská ideologie
Neznamená to, že bych při vzpomínce na konec 2. světové války chtěl bagatelizovat nacistické zločiny. Jen připomínám, že jsme v květnu 1945 rozhodně nebyli „osvobozeni“ demokratickým státem s právní kulturou. Příchod Sovětů nás zatáhl do hlubin podobně nelidské ideologie, jako byl nacismus. „V divukrásné zemi blízko pólu“ se dnes nacismus s bolševismem propojuje ve zrůdnou státní ideologii putinismu. Poláci, Estonci, Lotyši a Litevci to ví a začínají se bát.
Ani my bychom neměli zůstávat „vysmátí“.
I kastrovaný bejk může mít nějaký svůj názor.. Jen poznámku :Docházelo ke znásilňování žen sovětskými vojáky, hlavně na Moravě.
Já pocházím z Plzně, ročník 47. A ve škole jsme měli haldu o něco starších spolužáků, černé pleti. Ale to šlo zajisté o dobrovolný sex s osvoboditeli.
NKVD je další chovanec ústavu který se cestou na latrínu vysmekl zřízencům a dostal se k počítači. Nějak tady antikomunisti chlapci s duševními defekty přibýváte. Že by to byla vaše daň za sledování ČT24 a jiných “demokratických” sdělovacích prostředků? Yurri Simon se dnes odmlčel, asi je na procedurách – elektrošoky a studené koupele.
Tvůj stupidní “humor” ze základky mne nechává chladným..proč bych měl reagovat na každý tvůj blábol, Kuzmo Kuzmiči..
Vážený pane super debilním nickem “NKVD” vše co jste pragmaticky napsal vše srážíte o hodně levelů dolů..
To je pohled jen některých Poláků, Estonců, Litevců a Lotyšů. V těchto zemích už dlouho vládnou nedemokratické režimy a jiný pohled je nepřípustný. Teď se podobné fašizoidní tendence přelévají asi i k nám.
Poláci by se ve skutečnosti měli Rusům a komunistům klanět až k zemi za záchranu národní existence. A většina z nich to určitě tak cítí.
Každá válka přináší násilí a další nespravedlnosti. A s koncem války to nelze naráz utnout. Ovšem náckové vidí akorát předchozí německý “pořádek” a “respekt k soukromému vlastnictví”.
Co je “demokratický stát s právní kulturou”? Třeba když Američané udržovali nacistickou státní správu nebo nechali nacisty pokračovat v popravách německých dezertérů z Wehrmachtu? Nebo když vraždili bezbranné zajatce? O předchozích i následných vojenských intervencích všude po světě ani nemluvě.
“Českou liberální středoevropskou kulturu” darovala česká vládnoucí buržoazie Hitlerovi za spolupráce podobných “liberálů” ve Francii a v Anglii.
Klást rovnítko mezi nacistickou okupaci a následné režimy je absurdní. Za nacistů tady bylo povražděno nejméně 300 tisíc lidí. V poválečném chaosu tisíce? Za vlády KSČ: asi 200. To je zdaleka nejméně ze všech režimů v naší historii. Už jen z tohoto srovnání je zřejmé, že skutečně šlo o osvobození.
Něco je tady špatně….Poláci by se měli Rusům a komunistům klanět až k zemí……a oni je zatím nemohou ani cítit :-)
Typický prolhaný komunista, jsem rád, že taková sorta lidí mizí v propadlišti dějin. Komunizmus může za stejný počet mrtvých jako režim Hitlera. Si s ním můžete podat ruce. Alo co to povídám, Stalin se s Hitlerem kamarádil a spolu přepadli Polsko, stejně jak teď Putler Ukrajinu.
Tak tedy k Polsku:
**Roku 1385 bylo smlouvou v Krevě dohodnuto spojení polského království s litevským velkoknížectvím (tzv. Krewská unie). Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu Jagellonců. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské personální unie až do roku 1569, kdy byla Litva s polským královstvím spojena těsněji (tzv. Lublinská unie). Stát spojením obou národů posílil. Roku 1410 polsko-litevské vojsko definitivně rozdrtilo německé rytíře v bitvě u Grunwaldu. Jagellonci navíc získali roku 1471 českou korunu a posléze i uherskou. K velkému rozkvětu polsko-litevského dvojstátí došlo v 16. století. Na jeho konci, roku 1596, bylo hlavní město přesunuto do Varšavy a tamní královský palác se stal první velkolepou renesanční stavbou v Polsku. Rozvoj byl provázen oslabováním moci panovníka a růstem vlivu početné šlechty. Již roku 1505 zákon zvaný Nihil novi přenesl většinu pravomocí z panovníka na Sejm. V důsledku toho začal být tento stát nazýván Rzecz Pospolita Obojga Narodów (věc veřejná obou národů, překlad latinského res publica). Sejm navíc vydal zákon o náboženské toleranci (Varšavská konfederace), takže se Polsku v 16. století vyhnuli boje mezi protestanty a katolíky. Blahobyt se projevil i rozvojem věd – jejich symbolem je zvláště Mikuláš Koperník, průkopník heliocentrismu z Toruně. Sílu polsko-litevské unie manifestovalo dobytí Moskvy roku 1610, při němž se vyznamenal polský vojevůdce Stanisław Żółkiewski. Nechybělo tehdy mnoho, aby polský král uzmul i carskou korunu. Po definitivním vítězství v rusko-polské válce roku 1618 dosáhl polský stát vrcholu své územní expanze (asi milion kilometrů čtverečních). Během první světové války, po obsazení většiny polského území do té doby patřícího Rusku Německem a Rakouskem, bylo na tomto území zřízeno autonomní Polské království jako loutkový stát pod patronátem Ústředních mocností. Polsko opět získalo skutečnou suverenitu až po jejich porážce v roce 1918. Díky Velkopolskému povstání z roku 1918 a Hornoslezským povstáním mu versailleská smlouva přisoudila řadu území ve válce poraženého Německa. Nezávislost si Polsko udrželo i v následné válce se sovětským Ruskem. O své hranice bojovalo též s Ukrajinci, Němci, Litevci a Čechy (Sedmidenní válka). V roce 1922 byla Polskem anektována Střední Litva.
Druhá polská republika byla ustavena jako parlamentní republika, avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí, růstu politického extremismu a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní. Ozývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Piłsudski, který provedl Květnový převrat a zavedl vojenskou diktaturu (tzv. sanační režim), jež vedla k politické perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku také maršál Edward Śmigły-Rydz a ministr zahraničí Józef Beck. Polsko díky Beckovi v roce 1934 podepsalo s Německem pakt o neútočení a v roce 1938 vojensky obsadilo a anektovalo českou část Těšínska.
Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Během války bylo zničeno mnoho polských měst a polské území se stalo hlavním dějištěm holocaustu. Odhaduje se, že během německé okupace Polska zahynulo přes 2,8 milionu etnických Poláků a 3 miliony polských Židů (asi 90 procent polského židovstva). Polsko tak za války ztratilo největší podíl obyvatelstva mezi všemi národy. Přibližně 22 tisíc důstojníků a příslušníků polské inteligence bylo na Stalinův příkaz povražděno v roce 1939 při tzv. Katyňském masakru.[22] Několik desítek tisíc předních Poláků bylo zavražděno ve stejný rok Němci během tzv. operace Tannenberg v rámci nacistického plánu genocidy Generalplan Ost. Ve východních oblastech bylo povražděno ukrajinskými nacionalisty z UPA (tzv. banderovci) až 100 000 polských civilistů (viz též Volyňský masakr). Poláci ale též tvrdě bojovali, jejich exilové vojsko se proslavilo zejména v bitvě u Monte Casina, pod sovětským velením fungovala 1. polská armáda podílející se na dobytí Berlína, polští piloti se vyznamenali v 303. stíhací peruti během Bitvy o Británii. Na polském území se rovněž rozvinulo mohutné odbojové hnutí, největší jeho organizací byly Polský podzemní stát a Zemská armáda (Armia Krajowa). Proslulou odbojovou akcí se stalo neúspěšné Varšavské povstání v roce 1944, v němž zahynulo přes 200 000 lidí a Varšava byla po něm Němci srovnána se zemí. Jedním ze záměrů povstání bylo osvobodit Polsko ještě před příchodem Rudé armády a zabránit tak poválečnému nástupu komunistů. Přesně to se ale nepodařilo a sovětský vůdce Stalin také přesně kvůli tomu nechal povstání vykrvácet.**.
K Estonsku:
**V průběhu druhé světové války (konkrétně na podzim roku 1939) rozhodl Hitler o vystěhování Baltských Němců z Estonska. Většina jich poslechla a do konce roku bylo do Německa přestěhováno cca 14 000 lidí. Zbytek vystěhoval po válce Stalin.
Estonci v srpnu 1941 vítají německé jednotky
Na základě tajného dodatku paktu Ribbentrop–Molotov uzavřeného mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem byla země v červnu 1940 obsazena sovětskými vojsky. Dne 21. července byla vyhlášena Estonská sovětská socialistická republika, která byla oficiálně počátkem srpna 1940 připojena k SSSR. Poté nastala doba těžkých stalinských represí, kdy bylo mnoho intelektuálních a politických vůdců popraveno, uvězněno nebo deportováno na Sibiř, včetně prezidenta Konstantina Pätse. V letech 1941–1944 byla země okupována německou Třetí říší a začleněna do říšského komisariátu Ostland. Po vítězné válce se v rámci Generálního plánu Východ plánovala postupná germanizace regionu. Židovská menšina byla vyhlazena. Někteří Estonci vstupovali do estonské divize Waffen-SS. V roce 1944 byla země osvobozena Rudou armádou. Následovalo 46 let sovětské okupace a vytvoření Estonské SSR jako svazové republiky Sovětského svazu.**.
K Lotyšsku:
**Roku 1934 Ulmanis provedl státní převrat a zavedl autoritářský režim. Jedním ze zdůvodnění převratu bylo, že je třeba zabránit nástupu fašistického hnutí Pērkonkrusts a provokacím baltských Němců, kteří stále více sympatizovali s německým nacismem. Hlavní obětí represí byli ovšem sociální demokraté. V koncentračním táboře v Liepāje bylo internováno 95 členů Pērkonkrusts a vedle toho 369 sociálních demokratů. Následovalo též masivní zestátňování, které mělo však význam spíše nacionalistický než socialistický – pod heslem „Lotyšsko Lotyšům“ Ulmanis vyvlastňoval především podniky etnických menšin – Němců, Rusů, Židů a Litevců. Tento proces ovšem neprovázely násilné excesy. V mnoha odvětvích vznikly státní monopoly. Po vypuknutí druhé světové války bylo Lotyšsko 17. června 1940 okupováno a posléze anektováno Sovětským svazem. Během jednoho roku sovětské vlády před německou invazí byly desítky tisíc Lotyšů odvlečeny do sibiřských gulagů nebo povražděny. Němečtí vojáci byli proto na začátku války poměrně značnou částí obyvatelstva vítáni jako osvoboditelé, avšak v průběhu války se obyvatelstvo z důvodu zvěrstev páchaných německou armádou postavilo proti Němcům. Nacisté a místní kolaboranti povraždili přes 60 000 lotyšských Židů, mnoho z nich při masakrech v Rumbule a v Liepāji. Počáteční podporu Němců později zneužívala sovětská propaganda. Součástí Sovětského svazu jako Lotyšská sovětská socialistická republika zůstalo Lotyšsko až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.**.
K Litvě:
**Nová republika měla napjaté vztahy i s Polskem, které obsadilo území okolo Vilniusu, který byl Litvou považován za hlavní město (viz polsko-litevská válka). Po ztrátě Vilniusu Litevci zřídili jako provizorní hlavní město Kaunas. Litva získala v roce 1923 anexí přístav Klaipėdu. V roce 1939 musela Litva vydat právě Klaipėdu pod nátlakem Německa. Po okupaci východních částí Polska v roce 1939 bylo území Vilniusu a okolí předáno Sovětským svazem Litvě.
Republika byla zpočátku demokratická, ale 17. prosince 1926 došlo k vojenskému puči, jehož výsledkem byla konzervativně autoritářská vláda Antanase Smetony. Začala vláda jedné strany, Litevského nacionalistického svazu. V roce 1927 byl definitivně rozpuštěn parlament – Seimas. V roce 1928 byla přijata nová ústava, která upevnila prezidentské pravomoci. Postupně byly opoziční strany zakázány, byla zpřísněna cenzura a omezena práva národnostních menšin. Ekonomicky si meziválečná republika vedla dobře, průmyslová výroba za dvacet let vzrostla o 160%, ale světová hospodářská krize vše zhoršila. Zasáhla zejména zemědělce, jejichž nepokoje vláda potlačovala násilím.
Památník sovětských deportací během sovětské okupace v Naujoji Vilnia.
V roce 1940 byla Litva okupována Sovětským svazem, litevská vláda se rozhodla nebránit. Tuto okupaci, tak jako mnoho dalších, si dohodl sovětský vůdce Stalin s německým vůdcem Hitlerem 24. srpna 1939 v rámci paktu Ribbentrop–Molotov. Litevská sovětská socialistická republika byla vyhlášena 21. července a přijata do Sovětského svazu 3. srpna. Litva byla rychle sovětizována: asi 12 000 lidí, včetně mnoha významných osobností, bylo zatčeno a uvězněno v gulagu. Firmy byly znárodněny, litevský litas byl nahrazen sovětským rublem, daně zemědělcům byly zvýšeny o 50–200%, litevská armáda byla transformována na 29. střelecký sbor Rudé armády. V červnu 1941 bylo asi 17 000 Litevců deportováno na Sibiř, kde mnoho z nich zahynulo kvůli nelidským životním podmínkám.
Po napadení Sovětského svazu Německem v roce 1941 vyhlásili Litevci protibolševické povstání a nezávislý stát. Ten však Němci neakceptovali a Litvu v letech 1941 až 1944 okupovali. V Ponarech němečtí nacisté zavraždili na 100 000 Židů, Poláků a Rusů. Do 1. prosince 1941 bylo zabito více než 120 000 litevských Židů, tedy 91–95% předválečné židovské populace v Litvě. Na masakrech Židů v Litvě se aktivně podíleli i litevští kolaboranti. 12. litevský prapor působil pod německým velením v Bělorusku, kde se podílel na zavraždění 300 000 lidí.**.
Je vidět, že Estonci a Litevci měli co do činění s Hitlerovským Německem. V Lotyšsku sice vzrůstala nacionalistická vlna vzhlížející k Německu, ale po masakrech německou armádou se toto obrátilo. Poláci se chtěli osvobodit sami, po zradě ze strany Německa, ale to jim nevyšlo. Navíc je potrápili i Banderovci (UPA) známým masakrem *Volyňským*. Takže mají všichni, historicky, mnohé společného.
Bal kufry bude de rusifikace.
Komentáře jsou uzavřeny.