Roman BLAŠKO
Málo kdy se vidí, že některá země oslavují své hlavní město a dokonce na úrovni státního svátku. V Kazachstáně je hlavní město Nur-Sultan, dříve se město jmenovalo Astana, který se pro město používal od roku 1998 do roku 2019, znamená kazašsky »hlavní město« a přiznávám ještě stále je tu tento název zažitý. Nic méně nastupující prezident Kazachstánu Kasym-Žomart Tokajev v inaugurační řeči pronesené 20. března 2019 navrhl přejmenování hlavního města na Nur-Sultan na počest prvního kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva.
Dnešní Nur-Sultan tak, jak jsem ho měl možnost poznat, mě vskutku ohromil a domnívám se, že jsem měl tu možnost vidět toto město v rámci mých časových možností opravdu jako celek. Pojďme však k základním faktickým údajům a něco si o Nur-Sultánu říci.
Složení národnostní
Podle sčítání lidu z roku 1999, je 40,5 % populace ruského původu, dále 5,7 % Ukrajinců, 3,0 % Němců, 2,6 % Tatarů, 1,8 % Bělorusů a 0,8 % Poláků. Ale 41,8 % Kazachů již mělo početní převahu nad Rusy, kteří do té doby tvořili největší etnickou skupinu, Ingušové a Korejci představovali 0,6 %. Jiní, hlavně Uzbekové, tvořili 3,8 % celkového počtu obyvatelstva který je podle mých údajů 1 078 362.
Strategická poloha
Nur-Sultan leží uprostřed Kazachstánu, a tím má zvláštní postavení a je vlastně dopravním uzlem a zároveň křižovatkou střední Asie. To si moc dobře uvědomoval i bývalý prezident Nazarbájev který na mne zapůsobil silně v roli osvíceného prezidenta, jenž vtiskl nejen hlavnímu městu novou moderní tvář, ale také scelil a sjednotil Kazachstán jako zemi. +V roce 2005 byla dokončena velká rekonstrukce Astanského mezinárodního letiště (IATA: TSE, ICAO: UACC) podle projektu japonského architekta Kišo Kurokawy. Nur-Sultanské vlakové nádraží je zase významným centrem pro severní Kazachstán, vlaky zde zajišťují dopravu do většiny velkých měst v Kazachstánu, včetně Talgo Express do Almaty. Mezinárodní spoje do Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, Ruska a na Ukrajinu jezdí většinou jednou týdně. Od léta 2008 nabízí jízdní řád také přímé vlakové spojení do Čínské Urumči (v autonomní oblasti Sin-ťiang). A průměrná nadmořská výška Nur-Sultánu dosahuje 400 m. Nejnižší bod, hladina řeky Išim, je v nadmořské výšce 380 m, nejvyšší bod je ve výšce 430 m n. m. Od Prahy je vzdáleno tot město přibližně 4 400 km
Moderní architektura
Prezident Nursultan Nazarbajev věnoval architektuře Nur-Sultanu zvláštní pozornost. Většinu z nedávno dokončených staveb projektovali mezinárodně uznávaní architekti a návrháři, jako již zmíněný japonský architekt Kišó Kurokawa nebo britský architekt Norman Foster.
Nur-Sultan je moderním, pečlivě plánovaným městem s výraznými prvky socialistické výstavby, která však s ohledem na regionální charakter nebyla ničím zvlášť výjimečný. Opravdu široké třídy s vládními budovami, bývalými stranickými sekretariáty a několika kulturními institucemi lemují aleje stromů. V posledních letech se zde hodně staví. V centru města vyrůstají moderní prosklené mrakodrapy. Jejich výstavba byla svěřena zahraničním stavebním firmám. Nur-Sultan je také důležitým průmyslovým střediskem země. Nejvýznamnější jsou zdejší závody strojírenské, zejména na výrobu zemědělských strojů, a potravinářské závody. Největší potravinářský komplex města představuje pivovar postavený na klíč českou firmou VÚCHZ, který je současně největší v zemi. Ve městě je sídlo prezidenta, rady ministrů (vlády), dvoukomorové nejvyšší rady (Kenges) a několik velvyslanectví včetně Česka. Když navštívíte Nur-Sultan nemůžete si ho prostě nezamilovat.
8 komentáře
Ve jménu Stalina a Gottwalda komunisté na nic nečekali a hned po vítězném puči, později oslavovaném jako „Vítězný únor“, zaútočili na vlastní zemi a její obyvatele.
Komunistický režim se dostal k moci 25. února 1948 a hned se pustil do své děsivé práce. Jeho cílem od počátku bylo rozmetat staleté tradice zakořeněné v zemědělství, kultuře nebo v náboženství a zastrašit (nebo ještě lépe rovnou zlikvidovat) skupiny lidí, které se nevešly do stalinistických pouček o tom, kdo může být občanem socialistického státu.
Odteď se měla mít dobře jen tenká vrstva Moskvou prověřených soudruhů sesbíraných v dělnických koloniích, kteří na sebe vzájemně donášeli a za krátkodobé výhody byli ochotni udělat cokoliv.
Gottwald a Stalin – ikony československého komunismu
Gottwald a Stalin – ikony československého komunismu
Zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo
Škodit Československu začali komunisté ještě před únorovým pučem. Už v červenci 1947 dostal předseda vlády Klement Gottwald v Moskvě od Stalina instrukci, aby Československo na rozdíl od mnoha jiných evropských států odmítlo rozsáhlou ekonomickou pomoc nabízenou ve formě Marshallova plánu z USA. To byla ještě u moci vláda složená z komunistických i demokratických ministrů. O několik měsíců později už ale měli komunisté volnou ruku.
Zločiny komunismu
Výčet zločinů komunistického režimu je sáhodlouhý a mnozí z nás v něm poznávají historii své vlastní rodiny, nebo dokonce sebe sama. Komunisté připravili v letech 1948 až 1956 o studia na 10 tisíc vysokoškoláků, desetitisíce nepohodlných lidí na základě falešných obvinění poslali do vězení nebo na nucené práce, další – jako například právničku a poslankyni Miladu Horákovou – popravili.
V první vlně před komunisty uprchlo nejméně 100 000 lidí, po roce 1968 to bylo podobné množství. Na hranicích jich komunisté zastřelili 145, další desítky utonuly v pohraničních řekách nebo těsně před zatčením spáchaly sebevraždu. A když se na jaře 1968 začal komunistický režim drolit zevnitř, dopustili se zastánci tvrdé linie dokonce vlastizrady, když do Československa pozvali armády tehdejší Varšavské smlouvy v čele se Sověty.
okupace Československa – Praha
okupace Československa – Praha
Zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo
Protože strohé konstatování často nestačí, připomeňme si tři z mnoha operací naplánovaných a provedených komunisty hned v prvních měsících po převratu z 25. února 1948.
Akce kulak – Máte koně? Jste mrtví
Likvidace sedláků v 50. letech
Od února 1948 Klement Gottwald tvrdil sedlákům a rolníkům, že v socialistickém Československu nikdy nenastane
Ve jménu Stalina a Gottwalda komunisté na nic nečekali a hned po vítězném puči, později oslavovaném jako „Vítězný únor“, zaútočili na vlastní zemi a její obyvatele.
Komunistický režim se dostal k moci 25. února 1948 a hned se pustil do své děsivé práce. Jeho cílem od počátku bylo rozmetat staleté tradice zakořeněné v zemědělství, kultuře nebo v náboženství a zastrašit (nebo ještě lépe rovnou zlikvidovat) skupiny lidí, které se nevešly do stalinistických pouček o tom, kdo může být občanem socialistického státu.
Odteď se měla mít dobře jen tenká vrstva Moskvou prověřených soudruhů sesbíraných v dělnických koloniích, kteří na sebe vzájemně donášeli a za krátkodobé výhody byli ochotni udělat cokoliv.
Gottwald a Stalin – ikony československého komunismu
Gottwald a Stalin – ikony československého komunismu
Zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo
Škodit Československu začali komunisté ještě před únorovým pučem. Už v červenci 1947 dostal předseda vlády Klement Gottwald v Moskvě od Stalina instrukci, aby Československo na rozdíl od mnoha jiných evropských států odmítlo rozsáhlou ekonomickou pomoc nabízenou ve formě Marshallova plánu z USA. To byla ještě u moci vláda složená z komunistických i demokratických ministrů. O několik měsíců později už ale měli komunisté volnou ruku.
Zločiny komunismu
Výčet zločinů komunistického režimu je sáhodlouhý a mnozí z nás v něm poznávají historii své vlastní rodiny, nebo dokonce sebe sama. Komunisté připravili v letech 1948 až 1956 o studia na 10 tisíc vysokoškoláků, desetitisíce nepohodlných lidí na základě falešných obvinění poslali do vězení nebo na nucené práce, další – jako například právničku a poslankyni Miladu Horákovou – popravili.
V první vlně před komunisty uprchlo nejméně 100 000 lidí, po roce 1968 to bylo podobné množství. Na hranicích jich komunisté zastřelili 145, další desítky utonuly v pohraničních řekách nebo těsně před zatčením spáchaly sebevraždu. A když se na jaře 1968 začal komunistický režim drolit zevnitř, dopustili se zastánci tvrdé linie dokonce vlastizrady, když do Československa pozvali armády tehdejší Varšavské smlouvy v čele se Sověty.
okupace Československa – Praha
okupace Československa – Praha
Zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo
Protože strohé konstatování často nestačí, připomeňme si tři z mnoha operací naplánovaných a provedených komunisty hned v prvních měsících po převratu z 25. února 1948.
Akce kulak – Máte koně? Jste mrtví
Likvidace sedláků v 50. letech
Od února 1948 Klement Gottwald tvrdil sedlákům a rolníkům, že v socialistickém Československu nikdy nenastane
Ve jménu Stalina a Gottwalda komunisté na nic nečekali a hned po vítězném puči, později oslavovaném jako „Vítězný únor“, zaútočili na vlastní zemi a její obyvatele.
Komunistický režim se dostal k moci 25. února 1948 a hned se pustil do své děsivé práce. Jeho cílem od počátku bylo rozmetat staleté tradice zakořeněné v zemědělství, kultuře nebo v náboženství a zastrašit (nebo ještě lépe rovnou zlikvidovat) skupiny lidí, které se nevešly do stalinistických pouček o tom, kdo může být občanem socialistického státu.
Odteď se měla mít dobře jen tenká vrstva Moskvou prověřených soudruhů sesbíraných v dělnických koloniích, kteří na sebe vzájemně donášeli a za krátkodobé výhody byli ochotni udělat cokoliv.
Gottwald a Stalin – ikony československého komunismu
Gottwald a Stalin – ikony československého komunismu
Zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo
Škodit Československu začali komunisté ještě před únorovým pučem. Už v červenci 1947 dostal předseda vlády Klement Gottwald v Moskvě od Stalina instrukci, aby Československo na rozdíl od mnoha jiných evropských států odmítlo rozsáhlou ekonomickou pomoc nabízenou ve formě Marshallova plánu z USA. To byla ještě u moci vláda složená z komunistických i demokratických ministrů. O několik měsíců později už ale měli komunisté volnou ruku.
Zločiny komunismu
Výčet zločinů komunistického režimu je sáhodlouhý a mnozí z nás v něm poznávají historii své vlastní rodiny, nebo dokonce sebe sama. Komunisté připravili v letech 1948 až 1956 o studia na 10 tisíc vysokoškoláků, desetitisíce nepohodlných lidí na základě falešných obvinění poslali do vězení nebo na nucené práce, další – jako například právničku a poslankyni Miladu Horákovou – popravili.
V první vlně před komunisty uprchlo nejméně 100 000 lidí, po roce 1968 to bylo podobné množství. Na hranicích jich komunisté zastřelili 145, další desítky utonuly v pohraničních řekách nebo těsně před zatčením spáchaly sebevraždu. A když se na jaře 1968 začal komunistický režim drolit zevnitř, dopustili se zastánci tvrdé linie dokonce vlastizrady, když do Československa pozvali armády tehdejší Varšavské smlouvy v čele se Sověty.
okupace Československa – Praha
okupace Československa – Praha
Zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo
Protože strohé konstatování často nestačí, připomeňme si tři z mnoha operací naplánovaných a provedených komunisty hned v prvních měsících po převratu z 25. února 1948.
Akce kulak – Máte koně? Jste mrtví
Likvidace sedláků v 50. letech
Od února 1948 Klement Gottwald tvrdil sedlákům a rolníkům, že v socialistickém Československu nikdy nenastane
v rukou státu. To, co se v rámci privatizací po roce 1989 stalo, bylo vlastizrádné a dnes na to všichni doplácíme. Je třeba najít viníky, odstavit je od zdrojů příjmů a postavit před řádné soudy. Protože jsem se zabýval především vodní infrastrukturou, budu v tom pokračovat. V duchu Nadačního fondu Pravda o vodě, kde každá radnice může najít návod, jak pomoci občanům. Pokud bude chtít. Anebo pokud ji k tomu občané dokopou! Je přeci před komunálními volbami.
A jak to konkrétně jde? Co si v první řadě musíme uvědomit? Jak vlastně zahraniční koncerny na vodě vydělávají?
Jsou převážně uzavřeny pro občany nepříznivé vazalské smlouvy, o kterých prostí lidé nic nevědí. Proč? Rozhodli o nich úplatní politici bez našeho vědomí. Přesto tyto smlouvy jsou uzavřeny na dobu určitou a lze se z nich vymanit a zajistit, aby toky peněz plynuly do pokladem obcí a měst. Takže celý systém jde napravit, jen se musí chtít. Voda jako taková není prodána (je ukradena). Lež, že voda je prodána, šíří jen obhájci zlodějen, lidé jim to baští, a rezignují tudíž na nápravu. Vodárenské soustavy také nejsou prodány. Převážně jsou ve vlastnictví obcí a měst (je to cca 92 %). Zahraniční korporace si jen tyto infrastruktury pronajímají, zpravidla za symbolickou cenu, symbolické nájemné. Korporace si proto hlídají vodu především v době, kdy jim končí smlouvy. Urputně hlídají termíny, vodu dodávají a zisky inkasují s tím, že slibují a slibují. Soudy dávají za pravdu obcím a městům, a tudíž potvrzují, že většinou došlo při podpisu smluv k protiprávnímu jednání.
Co z toho vyplývá? Koncerny inkasují zisky z prodeje, ale investice do rozvodné sítě, tedy rekonstrukcí, obnov, oprav atd., dál zůstaly na městech a obcích. Navíc bez možnosti získat na obnovu dotaci. Tedy tyto investice platíme opět a navíc vlastně dvakrát, protože státu odvádíme i z této komodity daň. Takže ještě jednou, za vodu platíme dvakrát, jednou ve formě poplatků za vodné a stočné, podruhé daní, z čehož města a obce hradí investice.
Dnes ale nastala situace, kdy je třeba investovat, rekonstruovat, řešit sucho a především čistotu vody. Ne posílat peníze za vodu zahraničním koncernům do ciziny. Kdo toto nastavil a jak je možné, že s tím zastupitelé a zástupci státu souhlasili? Také se k tomu dostaneme. Byli to totiž lži, kterými šejdíři a nájezdníci zmanipulovali starosty a zastupitele. Jen tak mohly být uzavřeny ony vazalské smlouvy, výhodně pro ně, ale ne pro občany, ne pro vodu, ne pro životní prostředí. Tím se oddělilo neoddělitelné. Studna s vodou od prodeje vody. Vše platí pouze občané. Koncerny inkasují miliardy, a stát jim dokonce zisky garantuje. Tedy se dá říci, že je to kapitalismus, ale bez kapitálu. Proto, vážení čtenáři, vážení občané, pokud nechcete platit stále více za tuto životně důležitou komoditu, protože voda je život, podívejte se, jak řeší radnice právě tuto oblast ve svých volebních programech. Je to velmi důležité. Nerezignujte, když zjistíte, že to hned nejde! Půjde to za rok, za
v rukou státu. To, co se v rámci privatizací po roce 1989 stalo, bylo vlastizrádné a dnes na to všichni doplácíme. Je třeba najít viníky, odstavit je od zdrojů příjmů a postavit před řádné soudy. Protože jsem se zabýval především vodní infrastrukturou, budu v tom pokračovat. V duchu Nadačního fondu Pravda o vodě, kde každá radnice může najít návod, jak pomoci občanům. Pokud bude chtít. Anebo pokud ji k tomu občané dokopou! Je přeci před komunálními volbami.
A jak to konkrétně jde? Co si v první řadě musíme uvědomit? Jak vlastně zahraniční koncerny na vodě vydělávají?
Jsou převážně uzavřeny pro občany nepříznivé vazalské smlouvy, o kterých prostí lidé nic nevědí. Proč? Rozhodli o nich úplatní politici bez našeho vědomí. Přesto tyto smlouvy jsou uzavřeny na dobu určitou a lze se z nich vymanit a zajistit, aby toky peněz plynuly do pokladem obcí a měst. Takže celý systém jde napravit, jen se musí chtít. Voda jako taková není prodána (je ukradena). Lež, že voda je prodána, šíří jen obhájci zlodějen, lidé jim to baští, a rezignují tudíž na nápravu. Vodárenské soustavy také nejsou prodány. Převážně jsou ve vlastnictví obcí a měst (je to cca 92 %). Zahraniční korporace si jen tyto infrastruktury pronajímají, zpravidla za symbolickou cenu, symbolické nájemné. Korporace si proto hlídají vodu především v době, kdy jim končí smlouvy. Urputně hlídají termíny, vodu dodávají a zisky inkasují s tím, že slibují a slibují. Soudy dávají za pravdu obcím a městům, a tudíž potvrzují, že většinou došlo při podpisu smluv k protiprávnímu jednání.
Co z toho vyplývá? Koncerny inkasují zisky z prodeje, ale investice do rozvodné sítě, tedy rekonstrukcí, obnov, oprav atd., dál zůstaly na městech a obcích. Navíc bez možnosti získat na obnovu dotaci. Tedy tyto investice platíme opět a navíc vlastně dvakrát, protože státu odvádíme i z této komodity daň. Takže ještě jednou, za vodu platíme dvakrát, jednou ve formě poplatků za vodné a stočné, podruhé daní, z čehož města a obce hradí investice.
Dnes ale nastala situace, kdy je třeba investovat, rekonstruovat, řešit sucho a především čistotu vody. Ne posílat peníze za vodu zahraničním koncernům do ciziny. Kdo toto nastavil a jak je možné, že s tím zastupitelé a zástupci státu souhlasili? Také se k tomu dostaneme. Byli to totiž lži, kterými šejdíři a nájezdníci zmanipulovali starosty a zastupitele. Jen tak mohly být uzavřeny ony vazalské smlouvy, výhodně pro ně, ale ne pro občany, ne pro vodu, ne pro životní prostředí. Tím se oddělilo neoddělitelné. Studna s vodou od prodeje vody. Vše platí pouze občané. Koncerny inkasují miliardy, a stát jim dokonce zisky garantuje. Tedy se dá říci, že je to kapitalismus, ale bez kapitálu. Proto, vážení čtenáři, vážení občané, pokud nechcete platit stále více za tuto životně důležitou komoditu, protože voda je život, podívejte se, jak řeší radnice právě tuto oblast ve svých volebních programech. Je to velmi důležité. Nerezignujte, když zjistíte, že to hned nejde! Půjde to za rok, za
Jestlipak nějaká Česká firma někde teď staví pivovary….
Chcete se dostat k Putinovi? Co musí podstoupit lidé, povolaní k Vůdci. 14 dní katantény, 2x odběr krve na test protilátek proti COVIDu, 4x PCR test. To vše už stálo 3,2 miliardy rublů, zatím. Po očkování Putina se to ještě zhoršilo. Lidé okolo Putina jsou testování taky na SARS chřipku, zl. stafilokoka a taky krev testují na biomarkery. Odevzdávají i stolici, testují přítomnost parazitických červů. Ti, co chodí do Kremlu často, musí toto podstupovat i několikrát týdně. Paranodní Putin teď často mění “bydliště” a letecká posádka teď prakticky sedí nonstop v karanténě. Někteří zaměstnanci Krenlu v karanténě strávili i rok, zaměstnanci FSO více než 150 dnů a mají kvli tomu problémy v rodinách. Okolo Vůdce je neustále shromážděno několik lékařů, jejich ubytování stojí další miliony rublů. Velké týmy specialistů ho začaly doprovázet na různá fóra už dávno před pandemií. Asi tam ale chybí tým těch, kteří by ho doprovodit měli, jen jednou, tým psychiatrů a doprovodit by ho měli na uzavřenou psychiatrickou kliniku.
Chcete se dostat k Putinovi? Co musí podstoupit lidé, povolaní k Vůdci. 14 dní katantény, 2x odběr krve na test protilátek proti COVIDu, 4x PCR test. To vše už stálo 3,2 miliardy rublů, zatím. Po očkování Putina se to ještě zhoršilo. Lidé okolo Putina jsou testování taky na SARS chřipku, zl. stafilokoka a taky krev testují na biomarkery. Odevzdávají i stolici, testují přítomnost parazitických červů. Ti, co chodí do Kremlu často, musí toto podstupovat i několikrát týdně. Paranodní Putin teď často mění “bydliště” a letecká posádka teď prakticky sedí nonstop v karanténě. Někteří zaměstnanci Krenlu v karanténě strávili i rok, zaměstnanci FSO více než 150 dnů a mají kvli tomu problémy v rodinách. Okolo Vůdce je neustále shromážděno několik lékařů, jejich ubytování stojí další miliony rublů. Velké týmy specialistů ho začaly doprovázet na různá fóra už dávno před pandemií. Asi tam ale chybí tým těch, kteří by ho doprovodit měli, jen jednou, tým psychiatrů a doprovodit by ho měli na uzavřenou psychiatrickou kliniku.
Oba v turnaji pokračovali a Drobný postoupil do finále. Mezitím světu oznámili, že se Československa nevrátí.
Bylo 15. července 1949 a gstaadský klub jejich prohlášení vyhotovené ve třech jazycích předal novinářům.
Úředníci z bernské ambasády se sice s rebelujícími tenisty snažili spojit, ale švýcarská policie už je do hotelu nepustila. Nenechali jim ani přepojovat telefony na pokoj.
Neúspěšný byl také příjezd zkušeného diplomata Richarda Slánského, bratra generálního tajemníka KSČ, který si jako méně pevného vybral Černíka a snažil se mu úmysl rozmluvit se slibem, že když se vrátí, nic mu doma nehrozí. Ironií osudu byl sám za dva roky zatčený a strávil šest let ve vězení. Jeho bratr, jak známo, byl svými soudruhy spektakulárně popraven.
Oba v turnaji pokračovali a Drobný postoupil do finále. Mezitím světu oznámili, že se Československa nevrátí.
Bylo 15. července 1949 a gstaadský klub jejich prohlášení vyhotovené ve třech jazycích předal novinářům.
Úředníci z bernské ambasády se sice s rebelujícími tenisty snažili spojit, ale švýcarská policie už je do hotelu nepustila. Nenechali jim ani přepojovat telefony na pokoj.
Neúspěšný byl také příjezd zkušeného diplomata Richarda Slánského, bratra generálního tajemníka KSČ, který si jako méně pevného vybral Černíka a snažil se mu úmysl rozmluvit se slibem, že když se vrátí, nic mu doma nehrozí. Ironií osudu byl sám za dva roky zatčený a strávil šest let ve vězení. Jeho bratr, jak známo, byl svými soudruhy spektakulárně popraven.
Oba v turnaji pokračovali a Drobný postoupil do finále. Mezitím světu oznámili, že se Československa nevrátí.
Bylo 15. července 1949 a gstaadský klub jejich prohlášení vyhotovené ve třech jazycích předal novinářům.
Úředníci z bernské ambasády se sice s rebelujícími tenisty snažili spojit, ale švýcarská policie už je do hotelu nepustila. Nenechali jim ani přepojovat telefony na pokoj.
Neúspěšný byl také příjezd zkušeného diplomata Richarda Slánského, bratra generálního tajemníka KSČ, který si jako méně pevného vybral Černíka a snažil se mu úmysl rozmluvit se slibem, že když se vrátí, nic mu doma nehrozí. Ironií osudu byl sám za dva roky zatčený a strávil šest let ve vězení. Jeho bratr, jak známo, byl svými soudruhy spektakulárně popraven.
Oba v turnaji pokračovali a Drobný postoupil do finále. Mezitím světu oznámili, že se Československa nevrátí.
Bylo 15. července 1949 a gstaadský klub jejich prohlášení vyhotovené ve třech jazycích předal novinářům.
Úředníci z bernské ambasády se sice s rebelujícími tenisty snažili spojit, ale švýcarská policie už je do hotelu nepustila. Nenechali jim ani přepojovat telefony na pokoj.
Neúspěšný byl také příjezd zkušeného diplomata Richarda Slánského, bratra generálního tajemníka KSČ, který si jako méně pevného vybral Černíka a snažil se mu úmysl rozmluvit se slibem, že když se vrátí, nic mu doma nehrozí. Ironií osudu byl sám za dva roky zatčený a strávil šest let ve vězení. Jeho bratr, jak známo, byl svými soudruhy spektakulárně popraven.j
Tohle jsem nepsal.
Komentáře jsou uzavřeny.