Česká mainstreamová média již uveřejnila celou řadu oslavných ód na předsednictví Česká republiky v EU, které skončilo po půl roce poslední den minulého roku. Převzali jsme štafetu po Francii a předali ji Švédsku. Jiný pohled na české předsednictví nabídla europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná v pondělí 6. února na přednášce před početným publikem. Z jejích slov vybíráme…
»Co se dá nebo nedá při předsednictví v EU dokázat? Někdy to vypadalo tak, že média v České republice psala, jak všechno můžeme, politici říkali, že nic nemůžeme, protože to nezvládají vyjednat. Já se tomu vůbec nedivím, protože je to neskutečně složitý proces…
Téma EU je pro nás strašně živé. My jsme členy EU, a i když s členstvím nemusíme souhlasit, i když máme mnoho pochybností a v podstatě víme, co je špatně, tak bychom neměli sedět se založenýma rukama, neměli bychom mlčet, měli bychom se za naše práva brát. A pokud se o to jako jediná levicová evropská poslankyně z ČR snažím poslední tři roky, tak slibuji, že tak budu činit i nadále, že budu stále aktivní. Byla jsem jediná europoslankyně České republiky, která měla odvahu se na začátku července postavit českému premiérovi a říci mu, že to co tam slibuje a říká o Česku, prostě není pravda, protože Češi nejsou nadšeni a spokojeni s jeho vládou, protože Češi mu netleskají a nenosí ho na rukou, protože životní situace milionů lidí v této zemi je daleko dramatičtější. Chápu, že pan premiér si to nepřipouští, cesta po D1 z Brna do Prahy je mimo jakoukoliv civilizaci, tak se nedivme, že se nepotkává s tím, co si Češi myslí. Ale z druhé strany je třeba na rovinu a natvrdo říci, že takhle to prostě není. Byla jsem jediná, která měla tu odvahu. Všichni delší europoslanci měli stejnou možnost, ale všichni jen zatvrzele seděli ve svých lavicích, mlčeli a někteří i hurónsky tleskali, hlavně zástupci lidovců každému slovu Fialy.
Co se týče právě proběhlého předsednictví České republiky, to lze rozdělit na dva širší okruhy. Ten jeden je určitě ten, který se týká legislativy. Česká republika a její úředníci s největší pravděpodobností dostali zadání, protože oni sami by si to nedovolili. Rozhodli se, že při trojstranných jednáních mezi Radou, Komisí a a Europarlamentem všechno projde. Proto jsme jako ČR podepsaní např. pod legislativou, která zakazuje spalovací motory od roku 2035, budeme podepsáni pod legislativou o povolení trhu s emisními povolenkami, která zdraží pohonné hmoty a topení. Budeme podepsáni pod další legislativou, která není vůbec výhodná pro české občany. Naopak čeští úředníci byli ze schválení přímo nadšeni.
Je to rozhodně velká chyba, protože se daly prosadit české názory, české zájmy. My jsme to prostě nedělali. My jsme se chovali tak, že právě teď šéfujeme celé EU a jsme strašně důležití. Jinak by nemohlo dojít k tomu, že velkou část balíčku Fit for 55, což se bude následně provádět v jednotlivých státech, tak bylo schváleno za našeho předsednictví.
Zároveň to bylo také o tom, že jsme viděli ministra průmyslu a obchodu Síkelu na spoustě neformálních jednání, na kterých ale on osobně nevymyslel nic pro to, aby se snížily ceny energií. Ale velmi často se chlubil, co všechno vyjednal. Celé léto měly všechny státy EU vlastní plány boje s drahými energiemi, jen my jsme stále čekali, co EU geniálního vymyslí. Ten, kdo zná trh s energiemi v Evropě, musel vědět, že nic nevymyslí…
Takže já považuji české předsednictví EU za mnoho silných slov, hodně nevyužitých příležitostí a také jako chování ´po nás potopa´. Protože důsledky české předsednictví zvláště v legislativě si poneseme v následujících desítkách let. Ono je to koneckonců s veškerou evropskou legislativou stejné. Něco se schválí, ale samotná platnost přichází někdy za pět let, někdy i za deset a pak už se zapomíná, kdo stál u toho, když se to schvalovalo. A taky, kdo mohl velmi aktivně zasáhnout, aby nařízení mohlo vypadat jinak a hájilo zájmy českých občanů a přineslo jim něco pozitivního.
(vs)
