Postoje KSČM v současném ideologickém boji k vlastenectví, nacionalismu a kosmopolitismu ozřejmila posluchačům lektorka Anna Štofanová na veřejném Diskusním čtvrtku ideově-výchovné komise Městského výboru KSČM v Brně.
Obsah pojmu vlastenectví chápe člověk socialistického zaměření na rozdíl od člověka vychovaného k obhajobě kapitalismu velmi odlišně, až protichůdně. Levicový patriot či vlastenec je hrdý na svůj národ, co všechno dokázal. A to s tím, že neupírá stejná práva jinému národu či národnosti. Tedy, že vymoženosti a práva mého národa nesmí být na úkor národů jiných. Jejich vzájemný vztah má být v duchu mírové, rovnoprávné spolupráce. Od vlastenectví lze převádět lidi i k internacionalismu.
Naopak pro mladé lidi vychované k obhajobě kapitalismu je pojem vlastenectví takřka sprosté slovo označující nacionalistu, případně nacistu, s krví jeho obětí na rukou. Nacionalista povyšuje jeden národ nad druhým a vnáší mezi ně nevraživost až nenávist. Na tomto principu se podařilo nacionálnímu světovému vůdci, Spojeným státům, rozvrátit soustavu socialistických států. Stejně tak organizovat válku na Ukrajině k oslabení Ruska, aby se USA snadněji dostaly k jeho velkým zásobám nedostatkových nerostných surovin na Sibiři. Využívají k tomu šíření šovinismu, rasismu a xenofobie vůči všemu cizímu. Daří se jim to i proto, že žádný národ není etnicky zcela čistý – tvoří jej po mnoho staletí trvající průnik různých kultur, národů navzájem, etnických skupin atp.
Štofanová dále vysvětlila, že kosmopolitismus či světoobčanství, se v Československu rozmohlo v 90. letech minulého století, kdy každý měl šanci jet do světa, kam chce. Domov měl prý tam, kde si pověsil klobouk či kde si našel práci. Takový dobrodružný život se mladým často líbí. Mnozí však přišli na to, že všude je chleba o dvou kůrkách. Po více než 30 letech výchovy ke kapitalismu jsou mladí lidé přesvědčení, že za socialismu tady nic nebylo, jen fronty na všechno, nikam se nemohlo cestovat a všichni byli pod dozorem. Spousta agentur pracovala na tom, aby rozložily myšlení mládeže, aby jí bylo jedno, co se v ČR dnes děje, aby se nezajímala o ztrátu suverenity, soběstačnosti a bezpečnosti své domoviny. S nástupem drahoty všeho a růstem nezaměstnanosti si lidé podvod začínají uvědomovat. Staví se na odpor a vytvářejí se z nich noví vlastenci. Vidí, že česká vláda je v zajetí loutkovodičů, což je potřeba co nejdříve změnit!
Lidé zjišťují, že politici ani média nikdy nehovoří o tom, jak nacionalismus, třeba na dnešní Ukrajině nebo také v bývalé Jugoslávii, začal. To, když Chorvatsko vyhlásilo samostatnost a upřelo práva potlačované srbské národnostní menšině. Nebo když Ukrajinci zakázali ruštinu ve východních příhraničních oblastech s většinou ruskojazyčného obyvatelstva. Ozbrojený boj s Rusy tam vedou Ukrajinci od roku 2014.
Také politická praxe v ČR donutila politiky s levicovým přesvědčením, že pokud nechtějí skončit na »smetišti dějin«, musí se spojit do houfu. K volbám, zvláště do Poslanecké sněmovny, považují z nezbytné vytvořit uskupení levicových politických stran, hnutí a společenských organizací. O vytvoření takové reálné síly lidé tříbí své názory. Zaznělo to na Diskusním čtvrtku v Brně.
(vž)